Pravidelnou čtvrteční injektáž jsme dostali shodou okolností už v úterý. Tématem byl, zjednodušeně řečeno, „develop“ (odborná hantýrka pro rozvoj města, či jeho částí) a povídali jsme si s developerem a poradcem developerů Tomášem Ctiborem. Formát našich ateliérových injektáží je známý: my uvedeme souvislosti a vysvětlíme naše ateliérové zadání, host začne přednáškou, ale protože máme dovoleno skákat mu do řeči, (znáte to ticho na konci, když se mají klást dotazy) přednášení se postupně transformuje v diskusi a v nejlepší variantě ve vzájemné kladení otázek. Tentokrát se opět zadařilo.
Hlavním úskalím našeho ateliérového zadání je různorodost standardu bydlení v rámci jednoho developu. V Čechách laboratorní novinka, ve světě poměrně běžná praxe. Cílem je zabránění vzniku ghett libovolného charakteru: sociálního (bohatých i chudých), etnického atd ... cílem je pestré město. Vysvětlit důvodnost péče o různorodost - pestrost města není předmětem tohoto článku a vydalo by na celou knihu (a předpokládám, že si takové lze přečíst, nebo se prostě jen zamyslet...) Na „naší“ parcele tedy budeme navrhovat: a) byty na prodej b) byty k pronájmu c) startovní byty (pozor, neplést se sociálním bydlením) d) sociální bydlení. Z výsledků průzkumů a analýz vyplynulo, že se na hranici "naší" parcely plánuje stanice S-Bahn „Karlín“. Myšlenku jsme vzali za svou, včlenili ji do zadání a práce dostala nový rozměr e). Doplnit f), g), h), ch), i), j), k), l)... je dalším předmětem našeho úkolu.
Tedy pozvali jsme si odborníka:
Začnu-li od konce, hlavní rada Tomáše Ctibora studentům, byla poměrně jednoduše řečená a zdánlivě jednoduše proveditelná: Musíte velice dobře znát území, které řešíte, související území, všechny skupiny lidí, které se v lokalitě pohybují a porozumět všem jejich motivacím. Znát přirozené motivace všech, resp. všeho dotčeného, je jediným nástrojem, jak zajistit nekolizní včlenění návrhu do rostlé struktury a jeho následné fungování. Zároveň je potřeba předem počítat s chybou odhadu, či s nepředvídatelnou změnou vývoje (například krize) a v návrhu musí být jistá míra měkkosti, odborně řečeno flexibilita, aby bylo možné chyby realizovaného návrhu jednoduše napravovat změnami. V jedné ruce držíme „křišťálovou věštící kouli" (empírie, zkušenost, pozorování, odhad) a v druhé obrovský stoh relevantních dat, informací a analýz. Tomáš Ctibor odhadl, že analýza a sestavení funkčního modelu pro naše území, před započetím vlastního architektonického navrhování by trvala přibližně rok týmu odborníků. Hmmm, v atelieru jsme na to vyčlenili čtrnáct dnů a i to studenti, při své vytíženosti a blížícímu se termínu odevzdání, vnímají určitě jako hýření časem. Jako jeden z nejdůležitějších nástrojů této fáze Tomáš Ctibor označil selský rozum. Jinými slovy: Jdi a dívej se, snaž se porozumět. Slovy našeho atelieru: poznávej město. Za jeho přímá slova jsem měl chuť Tomáše Ctibora políbit, ale neudělal jsem to. Nevím, zdali by se mu to líbilo ...prostě má moji velkou úctu.
Staví-li se soubor budov, slangově develop, je zájmem několika stran být spokojen. Kdo jsou tito hráči ? Zjednodušeně řečeno: 1.Město (může být zároveň i investorem, má zajišťovat spokojenost občanů, má mít v hlavě strategii města jako celku, pečuje o rozpočet města a mělo by být vlastníkem parcely ...) 2.Developer ( sestavuje fungující model spolupráce - tak zvaný "projekt", většinou bývá i spoluinvestorem) 3.Investor (přináší do "projektu" peníze a chce je co nejdříve získat zpět znásobené, prvotně by neměl být vlastníkem parcely) 4.Přímý uživatel developu (to je ten kdo si v něm koupí či pronajme byt nebo nebytový prostor) 5.Nepřímý uživatel (to jsme my, občané města, procházející developem, užívající jeho služby, koukající na něj z okna, ale i turisti, cestovatelé… přizpůsobiví občané, nepřizpůsobiví občané, medvědi, ježci, psi, koně, kuřáci, nekuřáci, skejťáci, vozíčkáři, pouliční kejklíři, auta, kola a já.).
Skutečnou tragédií je, když pravidla zastavění území určuje investor rukou developera. Správně by město mělo poskytnout svůj pozemek k výstavbě až poté, co na něm ujasní svoje zájmy a zpracuje regulační plán. Proč ? Protože město je jediným legitimním (i legálním) garantem spokojenosti hráče číslo 5. – tedy obyvatelů města. Víc to zde není třeba rozepisovat (knihy existují). Raději si zahrajte hru: vypište si na papír všech pět spoluhráčů (opakuji: spoluhráčů) a pravdivě si rozepište jejich motivace, zájmy, úkoly, spojení, fauly, zakázané činnosti, možné koalice, rozšiřte a zjemněte si význam slova profit a přemýšlejte. Legitimním zájmem všech zúčastněných stran je spokojenost a vyplňováním sudoku zjistíte, že není složité spokojenosti dosáhnout. Složitá hra ? Poměrně ano, ale rozhodně se nesmí podobat pokeru. Ideální je karty otáčet lícem nahoru a co nejtransparentněji vygenerovat svoje zájmy. V tu chvíli "to" přestávejme nazývat hrou a můžeme tomu začít říkat dohoda. Ano, dohodou se tvoří město.
Kdy jsou všichni spokojeni ? Jednoduše: když „to“ funguje. Investor si přijde na své peníze v předpokládaném (složitě vypočítaném) termínu, město zajistí pro přímé uživatele bydlení a pro všechny své občany a uživatele hodnotný městský prostor. Zároveň udrží rovnováhu v městské kasičce. Má na to nástroje. Už to zní jednoduše, že ? Proč to není běžné a snadné ? Stojí to hodně úsilí, energie a peněz hned na počátku procesu. V neposlední řadě je nutné podotknout specifikum českých zemí. Činí nám velké problémy otočit karty lícem vzhůru. Učíme se být transparentní. Evropani začátečníci. Čím lépe je celý proces promyšlen, tím menší je nebezpečí chyby, která má později podobu nabalující se sněhové koule. Není nic smutnějšího, než sledovat kolabující develop. Prohrávají všichni. Upřímně řečeno, nejvíce mi bývá líto běžného uživatele města, který k prohře přišel jako slepý k houslím. (Zároveň je nutné připomenout, že prohra není tak úplně kontumační, občan může hru ovlivňovat jednou za několik let u voleb a každý den občanským aktivním postojem, či dokonce aktivismem ... ale to se většinou až děje v momentě, kdy něco nefunguje)
Jak vyloučit chyby? Paradoxem: vědomím, že je nelze vyloučit. Nejlepším předpokladem vyloučení chyb je řešené území dokonale znát. Pro rozkvět či zkázu realizovaného developu platí to samé, co pro jeho tvorbu. Úspěch je řízen znalostí přirozených motivací. Zákazy, šipkami či řetězy území nenapravíte. Jednoduše: Co udělám, chci-li co nejlépe propojit bod A a B ? Krásným chodníkem myslíte ? Ne. Jasnou a důvodnou motivací dojít z bodu A do bodu B. Zapomenu-li v tomto případě v návrhu na chodník, tak jako tak bude mezi A a B brzy vyšlapaná cestička. Udělat z ní chodník je to nejmenší... Naopak to nejhorší je udělat dokonalý chodník nikam. Jak na to přijít ? Už víme: selský rozum. Sledujete ? Úvahy malého dítěte. Proč můj pes nečůrá doma na podlaze ? No, ze začátku za odměnu, (motivace piškotem) a mojí teatrálně projevenou spokojeností. Pes je tedy spokojen. Později ? Pětiměsíčnímu Vojtovi už stačí k zadržení moči moje spokojenost, sice netuší proč, ale když jsem spokojený já, cítí se spokojený i on. Vzniká spokojený kruh. Jak je to jednoduché … Nakreslete si na bílý papír více bodů než dva, dejte jim různé vlastnosti a funkce a poctivě přemýšlejte, mezi kterými bude nevyšlapaná cestička a mezi kterými bulvár. No jistě .... já vám lžu. Tak jednoduché to fakt není. Je třeba být prvotřídním odborníkem, nezvládne to jen tak někdo ... reálná schemata a motivace jsou o mnoho složitější a strukturovanější. Selský rozum ovšem stále zůstává jedničkou.
Tomáš Ctibor na nás měl avizované dvě hodiny, ale nakonec s námi zůstal o mnoho déle. Mluvil o motivacích, o kulturním a politickém přesahu … a nezamotal nám hlavu. Dal studentům impuls: čím lépe vystihnete motivace lidí užívajících pozemek, tím více se váš předpoklad dotkne pravdy. Je to nesmírně těžké. Na jedné straně držíte v ruce křišťálovou kouli a na druhé straně velký objem racionálních analýz. Ne vždy trefíte do černého. Takže jdeme na to. Bum. Bum. Bum.
Co (mimo jiné) vyplývá z dnešního článku ? Že, ten příští by měl být o vztahu odborník - občan. Téma jako hrom. Zkusíme injektáž ... jednu zajímavou socioložku a aktivní obyvatelku města máme v záloze ... ale před tím jsme ještě slíbili toho vozíčkáře, že jo ? Nějak se nám to začíná komplikovat. Přesně o tom je práce architekta.
Tak se uvolněte:
Tedy pozvali jsme si odborníka:
Začnu-li od konce, hlavní rada Tomáše Ctibora studentům, byla poměrně jednoduše řečená a zdánlivě jednoduše proveditelná: Musíte velice dobře znát území, které řešíte, související území, všechny skupiny lidí, které se v lokalitě pohybují a porozumět všem jejich motivacím. Znát přirozené motivace všech, resp. všeho dotčeného, je jediným nástrojem, jak zajistit nekolizní včlenění návrhu do rostlé struktury a jeho následné fungování. Zároveň je potřeba předem počítat s chybou odhadu, či s nepředvídatelnou změnou vývoje (například krize) a v návrhu musí být jistá míra měkkosti, odborně řečeno flexibilita, aby bylo možné chyby realizovaného návrhu jednoduše napravovat změnami. V jedné ruce držíme „křišťálovou věštící kouli" (empírie, zkušenost, pozorování, odhad) a v druhé obrovský stoh relevantních dat, informací a analýz. Tomáš Ctibor odhadl, že analýza a sestavení funkčního modelu pro naše území, před započetím vlastního architektonického navrhování by trvala přibližně rok týmu odborníků. Hmmm, v atelieru jsme na to vyčlenili čtrnáct dnů a i to studenti, při své vytíženosti a blížícímu se termínu odevzdání, vnímají určitě jako hýření časem. Jako jeden z nejdůležitějších nástrojů této fáze Tomáš Ctibor označil selský rozum. Jinými slovy: Jdi a dívej se, snaž se porozumět. Slovy našeho atelieru: poznávej město. Za jeho přímá slova jsem měl chuť Tomáše Ctibora políbit, ale neudělal jsem to. Nevím, zdali by se mu to líbilo ...prostě má moji velkou úctu.
Skutečnou tragédií je, když pravidla zastavění území určuje investor rukou developera. Správně by město mělo poskytnout svůj pozemek k výstavbě až poté, co na něm ujasní svoje zájmy a zpracuje regulační plán. Proč ? Protože město je jediným legitimním (i legálním) garantem spokojenosti hráče číslo 5. – tedy obyvatelů města. Víc to zde není třeba rozepisovat (knihy existují). Raději si zahrajte hru: vypište si na papír všech pět spoluhráčů (opakuji: spoluhráčů) a pravdivě si rozepište jejich motivace, zájmy, úkoly, spojení, fauly, zakázané činnosti, možné koalice, rozšiřte a zjemněte si význam slova profit a přemýšlejte. Legitimním zájmem všech zúčastněných stran je spokojenost a vyplňováním sudoku zjistíte, že není složité spokojenosti dosáhnout. Složitá hra ? Poměrně ano, ale rozhodně se nesmí podobat pokeru. Ideální je karty otáčet lícem nahoru a co nejtransparentněji vygenerovat svoje zájmy. V tu chvíli "to" přestávejme nazývat hrou a můžeme tomu začít říkat dohoda. Ano, dohodou se tvoří město.
Jak vyloučit chyby? Paradoxem: vědomím, že je nelze vyloučit. Nejlepším předpokladem vyloučení chyb je řešené území dokonale znát. Pro rozkvět či zkázu realizovaného developu platí to samé, co pro jeho tvorbu. Úspěch je řízen znalostí přirozených motivací. Zákazy, šipkami či řetězy území nenapravíte. Jednoduše: Co udělám, chci-li co nejlépe propojit bod A a B ? Krásným chodníkem myslíte ? Ne. Jasnou a důvodnou motivací dojít z bodu A do bodu B. Zapomenu-li v tomto případě v návrhu na chodník, tak jako tak bude mezi A a B brzy vyšlapaná cestička. Udělat z ní chodník je to nejmenší... Naopak to nejhorší je udělat dokonalý chodník nikam. Jak na to přijít ? Už víme: selský rozum. Sledujete ? Úvahy malého dítěte. Proč můj pes nečůrá doma na podlaze ? No, ze začátku za odměnu, (motivace piškotem) a mojí teatrálně projevenou spokojeností. Pes je tedy spokojen. Později ? Pětiměsíčnímu Vojtovi už stačí k zadržení moči moje spokojenost, sice netuší proč, ale když jsem spokojený já, cítí se spokojený i on. Vzniká spokojený kruh. Jak je to jednoduché … Nakreslete si na bílý papír více bodů než dva, dejte jim různé vlastnosti a funkce a poctivě přemýšlejte, mezi kterými bude nevyšlapaná cestička a mezi kterými bulvár. No jistě .... já vám lžu. Tak jednoduché to fakt není. Je třeba být prvotřídním odborníkem, nezvládne to jen tak někdo ... reálná schemata a motivace jsou o mnoho složitější a strukturovanější. Selský rozum ovšem stále zůstává jedničkou.
Tomáš Ctibor na nás měl avizované dvě hodiny, ale nakonec s námi zůstal o mnoho déle. Mluvil o motivacích, o kulturním a politickém přesahu … a nezamotal nám hlavu. Dal studentům impuls: čím lépe vystihnete motivace lidí užívajících pozemek, tím více se váš předpoklad dotkne pravdy. Je to nesmírně těžké. Na jedné straně držíte v ruce křišťálovou kouli a na druhé straně velký objem racionálních analýz. Ne vždy trefíte do černého. Takže jdeme na to. Bum. Bum. Bum.
Co (mimo jiné) vyplývá z dnešního článku ? Že, ten příští by měl být o vztahu odborník - občan. Téma jako hrom. Zkusíme injektáž ... jednu zajímavou socioložku a aktivní obyvatelku města máme v záloze ... ale před tím jsme ještě slíbili toho vozíčkáře, že jo ? Nějak se nám to začíná komplikovat. Přesně o tom je práce architekta.
Tak se uvolněte:
NEXT: související téma na našem blogu: Odborník vs. občan
Žádné komentáře:
Okomentovat