The Professional Autism Chainsaw: občan versus odborník

Demokracie nemá s žádnou odborností nic společného. Nic! ... pokud lidé nebudou chtít, aby se GMO potraviny vyráběly a konzumovaly, pak to jednoduše, ve smyslu demokracie, zakážou, a to právě a především prostřednictvím takové procedury, jako je například referendum, i kdyby to byla stokrát pitomost. Jediná odbornost, jež je pro demokracii nezbytná, je ta odbornost, kterou v antice učili sofisté a jež se do středověku přenesla jako trivium: gramatika, logika, rétorika ... schopnost argumentovat, umět si vyžádat relevantní data pro svá rozhodnutí - tedy informace a nést za svoje rozhodnutí zodpovědnost. To jsou občanské odbornosti.
Míšení jakékoli odbornosti s demokratickým rozhodováním má jediný důvod: omezovat kompetenci účastníků vzhledem k nějakému rozhovoru - tedy k určitému demokratickému rozhodnutí a tedy z tohoto rozhodnutí někoho, kohokoliv, vyloučit. Občan je v demokracii suverénem, a jakožto takový nemusí cokoliv ze svých mínění a rozhodnutí jakkoli zdůvodňovat a obhajovat, pokud nechce ovlivnit mínění svých spoluobčanů - tedy nepotřebuje žádnou odbornost ke své kompetenci učinit své rozhodnutí. Je čistě jeho občanská vůle si odbornost, tedy pro něj srozumitelné informace, u odborníka vyžádat, ale nevylučuje to předchozí tvrzení.
Jakýkoli odborník může být, ve své roli uvnitř demokracie, jenom rádcem, poradcem, vysvětlovatelem, avšak nikdy tím, kdo činí rozhodnutí. To dělá jen a jen občan, a to třeba i napříč jakýmkoliv odborníkům a jejich radám.
Nadřazování jakékoli odbornosti občanské kompetenci je tak něčím mezně proti-demokratickým, demokracii vylučující a zamezující, přičemž fakt takového nadřazení lze označit jako technokracii ... což je konec konců cosi velmi blízkého tomu, co značíme jako totalitu. Teorii takové technokracie tak můžeme označit jako totalitarismus - i když s výtkami, které z mé strany k tomuto tématu následují.
Volá-li tedy dnešní česká společnost po vládě odborníků a volají-li po ní specielně občané mladí, považujme to za selhání jejich občanské povinnosti: nést zodpovědnost za svoje rozhodnutí. Jinak řečeno: tato rozhodnutí prezentují jisté ideje, kvůli nimž chodíme jednou za několik let k volbám, a unavujeme se čtením politických programů, protože stále věříme, že je to platná smlouva mezi nositelem ideje a voličem. Volání po vládě odborníků je rezignací na občanství a výzva k utržení nespecifikované vůle ze řetězu.

Dále sem bez dalšího komentáře vkládám skajpovou diskusi s mojí kamarádkou (aka „polní kuchařkou z re:vodňan“) :

„Ty myslíš, že i neodborníci mají rozhodovat o nějakým problému, aby to zůstalo demokratický ? Nojo, ale jak je to třeba s kůrovcem“, řekla mi moje takřka sedmdesátiletá kamarádka. „Ano, samozřejmě, kdo jinej ?“ odpověděl jsem jí. „No - jenže - jak já, např., můžu rozhodovat, jestli se mají kácet stromy kvůli kůrovci nebo ne ?“ „Občani si můžou přizvat poradce - odborníky, ale rozhodnout musej sami.“ „Ale kdybych měla rozhodovat sama za sebe, tak by to nemělo žádnej smysl“ „Ty MUSÍŠ rozhodovat sama za sebe, to je princip občanský společnosti, odborník v ní má přesně určený místo“ „No - ale musí mě v tý oblasti, o který mám rozhodnout, poučit. Jenže, i když si pozvu odborníka - např. na jadernou elektrárnu, jak poznám, že je nestranej - že nelobuje za elektrárnu - nebo naopak, proti ní “ „Ne, ty musíš odborníkovi zadat informace, který potřebuješ vědět, a to tak, abys jim dobře rozuměla.“ „Já tomu vůbec nerozumím - tý problematice - tak jak to poznám? Jak se můžu zodpovědně rozhodnout?“ „Komparuješ víc odborníků a rozhodnout až si budeš jistá a nenecháš si od nich vnutit jejich způsob komunikace, ale dáš jim povinnost mluvit tvým jazykem, pracujou totiž většinou za tvý peníze a pro tebe z tvých daní. Jsou tebou, pro tebe najatí.“ „No jo - a dokáže tohle někdo, kdo třeba nemá ani ucelený základní vzdělání?“ „Plánuje-li být občan tak musí. Plánujeme-li být občanská společnost, musíme se společně postarat o jeho vzdělání“ „S tím stoprocentně souhlasím, ale do tý doby, než toho dosáhneme, tak nás vedou právě takoví, jako jsou v dnešní vládě, demokraticky zvolení.“ „To je problém nekompetentnosti občanů. Tak jako tak se budeme chovat správně, ne jinak.“ „Mně totiž připadá, že demokracie - úplná - je hezká myšlenka - ale má stejný nedostatky, jako opak.“ „Vlož si do toho tezi exkomunikace.“ „Vyobcování??“ „Ano, z každý skupiny byli vyobcováni ti, co neuměli přispět skupině k tomu, aby nezahynula. Čím pevnější má daná společnost shodu - co je špatný a dobrý = morálka, etika a z toho vyplývající (na nezbytně) právo a zákony“ „Už jsem si to přečetla, byla jsem si namazat chleba.“ „Víš proč romové přežívaj ?“ „Pomáháme jim ?“ „Poněvadž základem jejich struktury není naše společnost, natožpak jakejsi romskej stát (EU by byla šťastná, kdyby si ho založili a výrazně to dotuje, vymysleli jim i vlajku) .... ale rodina. Základem jejich společenský struktury je rodina. Jinak chápaná než ta „naše“. V rámci rodin panuje komunismus a absolutní solidarita, kdo jí poruší, je exkomunikován, a je to pro něj nesrovnatelně horší trest, než kriminál od českýho státu, kterej je jim v týdle souvislosti dokonale ukradenej. A jinak to mít nebudou. Je třeba z toho vycházet, a zařídit se podle toho a ještě to podporovat - je to jedinej způsob jejich přirozený struktury a má velice přesný pravidla. Ty naše pravidla považujou za naprosto nepochopitelnej chaos, navíc viděj, že je vesele nedodržujeme a ...... nevyvozujeme z toho žádný důsledky.“

(ale ano, vnímám, že došlo k mírnému odbočení od avizovaného tématu, ale ne tak velkému, jak by se mohlo zdát)

 … a stejně tak vkládám fejsbůkovou komunikaci tří architektů: A, J, a moji. Protože J je známá a respektovaná osobnost, neuvádím její jméno, ale o svolení jsem nežádal. Komunikace byla veřejná:


A: "Pokud se snažíte vcítit do přání a potřeb klienta (nebo analogicky, rozvíjet individuální schopnosti studenta), výsledek nebude jasný, jednoznačný, snadno popsatelný a pochopitelný. A v Česku tudíž ani příliš oceňovaný. Pokud se na to vykašlete, můžete mít jasný, výrazný a "radikální" výsledek. A ještě vás za něj všichni pochválí. Paradox?“

J: "lenze toto su dva principialne odlisne pristupy. a za predpokladu, ze by architekti boli naozaj kvalifikovani, ani na chvilu by som nepochyboval, ze spravny je ten druhy".

A: "Vidíš, já ani tehdy ne ..."

Michal: "J, byl jste už někdy u lékaře a musel jste SPOLU S NÍM učinit závažné rozhodnutí, které se týkalo VAŠEHO těla, ale ta vysoce kvalifikovaná práce (takřka nesrozumitelná disciplína) byla JEHO ?"

J: "tato analogia sa mi nepaci hned z viacerych dovodov - architektova praca je daleko menej dolezita a zodpovedna, je ina a tiez mam pocit, ze podmienujete moje pochopenie mojou osobnou skusenostou. ale dobre, ak prijmeme tuto metaforu, potom taketo rozhodnutie prebieha ako suhlas alebo nesuhlas s procedurou, resp. vyber z viacerych moznosti. nikdy to ale nie je snaha naplnit "přání a potřeby". s tym, ze vysledok nema byt "jasný, jednoznačný, snadno popsatelný a pochopitelný" uplne suhlasim."

Michal: "Ano, pochopení podmiňuji Vaší osobní zkušeností. (tedy už nepodmiňuji, protože nerozděluji práce podle důležitosti atakdál,atakdál ... pusťte to z hlavy a nezlobte se)"

J: "miera zodpovednosti voci praci urcite moze byt rovnaka napriec profesiami, ale nemyslim si, ze dosledky, zodpovedost, rizika a nakoniec aj potencialne dobro alebo zlo, ktore moze byt ich dosledkom su pri roznych profesiach rovnake. neurazte sa prosim, ale pytat sa na osobnu skusenost takehoto druhu pri odbornej debate, navyse na socialnej sieti, povazujem minimalne za nevhodne"

Michal: "Já se neurážím (jenom nepíšu smajlíky). Vždy mě rozesmutní (tím myslím nasere - ale to je asi nevhodné), když někdo bezostyšně zaměňuje profesionalitu s profesionalismem. ( zeptat se na Vaši analogickou zkušenost s podobnou profesí mně přišlo více vhodné a rychlejší, než rozbírat co myslíte pojmem "naozaj kvalifikovani architekti" ... atakdál). pohud Vám moje přirovnámí připadalo příliš drsnosrté, doporučuji kontaktovat jemného a vtipného Petra Hajka a nechat si od něj pomalu a se sebereflemi vyprávět: "Jak jsem si nechal, ušít svůj první oblek od krejčího". "Najednou jsem to já, ten na druhý straně, co kupuje zajíce v pytli a snaží se důvěřovat tomu pánovi s metrem kolem krku a modlím se, aby mi porozuměl..... ...."

J: "ach, tu nejde o moj utolcit a necervenam sa pri silnejsich vyrazoch. len sa nechcem nechat zatiahnut do takych diskusii, ktore ma dis/kvalifikuju zo sposobilosti kompetentne odpovedat na zaklade osobnej skusenosti. navyse su to temy,ktore by som nerad rozoberal verejne. jednoducho - nechcem sa nechat takymto sposobom zatlacit do kuta. ale k veci - analogia s krajcirom je pouzitelna. ak by platilo, ze krajcir je remeselnik, co sa vezie na vlne, ktoru urobil modny navrhar - umelec, potom dokazeme najst podobne rozdelenie remeselnik/umelec v architekture? alebo koncept modneho navrhara ako umelca neuznavate?"

Michal: "Achitekt může být umělcem jen tehdy, je-li cílem práce umělecké dílo a nástrojem užité umění. Jinak spolu ty disciplíny nemají vůbec nic, vyjma shodných nástrojů. Ale to už jsme se od paternalistického profesionalismu dostali na moje gusto příliš daleko."

J: "a toto je podstata nasho neporozumenia"