odevzdávka Eliška Kochová - 7.semestr - zimní 2011

S velkým zpožděním zavěšuji další návrh do Karlína. Eli Kochová:

AUTORSKÝ TEXT

Jak využít parcelu pod Vítkovem? Volný plac pod kopcem se mi moc líbí. Jak jej jen uchránit? Jak ho využít tak, jak je? Zadáním je stavět… ale proč? Nic tam nestojí a funguje to. Lidi tam chodí. Uvolnit se, vypnout, zažít něco jiného než ve městě. Hledám dům, který bude respektovat tohle všechno… Jasně! Můj dům bude zárukou volného placu, definuje jeho hranice a zajistí mu svébytnost, oprávněnost.

První mé myšlenky souvisely s velikostí prázdného prostoru uprostřed Prahy, Vítkovem a kapličkou, která stojí pod kopcem… Přemýšlela jsem, proč je ten prostor prázdný, proč to, co tam kdy stávalo, zmizelo… Jen kaplička stojí. Vítkov jsem vnímala jako orientační bod, viditelný z dálky z kolmých ulic. Rozhodla jsem se respektovat kapličku, zachovat průhledy s kopcem a najít způsob jak prostor nezastavět.

HRANICE_Abych obhájila a do budoucna uchránila velikost prostoru, musela jsem pevně definovat hranice a volný prostor obydlit. Přirozenou hranicí je pata Vítkova. Dělám z ní atrakci místa – vyhlídkovou promenádu.

Když člověk přichází Pernerkou k zadané parcele, připadá si jako na konci světa. Víc stromů, míň domů a prázdno zabírají automobily. Tento pocit se mi libí a používám ho jako hranici nehranici, kterou nazývám „když na konec světa, tak na konec světa“. Je to měkká hranice aleje stromů a malé parkoviště redukovaného guláše aut.

Inspirací pro domy, které tvoří zbylé hranice, se stal Vítkov a hádanka, jak se na něj dostat přes koleje. Odpovědí pro mě jsou dva symetricky umístěné domy, které rostou z kopce a jednoduše koleje překračují.

Hledala jsem, jaký obsah dát volnému prostoru, aniž bych příliš řídila a předdefinovala děje, které se zde budou odehrávat. Vycházela jsem přitom ze stávajícího stavu, bavilo mě zapracovávat do návrhu otisk místa.

Použila jsem tři základní materiály – beton, mlat a trávu, doplněné vodou. Jako betonový základ jsem ponechala základovou desku po dříve stojící hale. S malými úpravami povrchu, zbavení se zeleně a trčících ocelových sloupů se tady dá nakreslit hřiště na košíkovou. Výška hrany desky dobře vyhovuje posezení.  Pro zájmovou činnost je zde zapuštěná skejtová vana a hladký betonový povrch vyhovuje i kreslení křídami. Přirozenou hranici mezi povrchy tvoří koleje bývalé vlečky a materiál se mění na mlat. Měkký povrch vedu podél celé délky zdi. Trávník je postupným přechodem mezi úrovní terénu-domem-kopcem. Opozici aktivní zóně sportu tvoří klidná vodní hladina.

DOMY_Hlavní náplní domů je dostat se po střeše na Vítkov. Dům na východě přiléhá ke kopci těsně, kdežto dům na západě má od kopce odstup a umožňuje průchod mezi sebou a kopce a s kopcem se spojuje jen střechou. Na střeše jsou umístěné střešní byty, které na ni mají přístup a doplňují deficit soukromého venkovního prostoru uprostřed města. Střechu nechávám hustě porůst zelení, přepadávající přes atiku a oddělující soukromou a veřejnou část.

Do částí domů, přiléhajících ke kopci a bezprostředně sousedících s volným placem, jsem umístila knihovnu a tělocvičnu. Přístupy jsou jak z bočních uliček, tak z ústředního placu a je možnost používat vnější a vnitřní prostory propojeně. Parter knihovny je navíc volně průchozí jako uzamykatelný poloveřejný prostor. Mají prosklené fasády směřující dovnitř prostoru i vně a komunikují a hlídají bezpečnost okolí. Skleněnost tělocvičny je potlačena konstrukcí nosného pláště z oceli. Tělocvična je také čistě prosklená také do zadní uličky.

Neosvětlené útroby domu jsem věnovala garážím a společenskému sálku. Na sever západ a východ jsem umístila byty různých velikostí a standardů. Některé sice vůbec neprosluněné, ale potřeby lidí jsou různé_lépe bydlet někde než nikde a lépe než vytvářet komerční prostory ve městě, na místě kde je tak krásné bydlet.

ZEĎ_Pomocí tří teras v různých výškových úrovních obydluji stěnu a zapojuji ji do života placu. Stěna má své kouzlo v nesourodosti a různosti povrchu což nijak nezakrývám. Stěna je zčásti cihlová a kamenná, některé úseky jsou betonové. Někde ji zvyšuji a používám jako zábradlí, jinde dávám zábradlí jen ocelové tyčové. Člověk může prostrčit nohy a jen tak klinkat nad vodou. Povrchy teras jsou kamenné, dřevěné a v úrovni pod kolejemi hladké asfaltové.

S-BAHN zastávka_Nabízelo se mi umístit zastávku co nejblíže Křižíkově stanici metra a průchodu na Žižkov. Přístup na peron je jednak přes dům umístěný na východě parcely a pak třemi schodišti. Hlavním a pravděpodobně nejfrekventovanějším je přístup nejvíce na východě, který vede novou uličkou kolem knihovny. Peron má dvě nástupiště a přístup na druhou stranu je nadchodem, řešen jako součástí ozeleněného překryvu kolejí.

ostatní projekty z tohoto semestru jsou zde


.