Zadání zimní semestr 2015/16

Téma: Bytový dům/domy Plzeňská

Pracovní teze: Objekt České pošty je v nedobrém fyzickém stavu. Objekt je sice možné rekonstruovat, ale jednou z variant je jeho odprodej a přesídlení provozu Celní pošty jinam. Parcela vzniklá případnou demolicí je z několika důvodů výjimečná. „Praha“ chce s předstihem prověřit variantu investice do pozemku a stavby bytového domu (či domů) na místě Celní pošty a vyznačených pozemcích.

Parcela se nachází v problematickém území: údolí Plzeňské ulice, městské bloky, nedokončené bloky, zbytky industriálních staveb, nově vznikající bytové domy, dva sousední kopce s luxusním rezidenčním bydlením. Místo momentálně není považováno za ideální adresu, ale změna je pravděpodobná. Jaké jsou kompetence vývoj ovlivnit? Co všechno je třeba určit?

Parcelu lze chápat jako místo pro dům, který může výrazně ovlivnit okolí.

Daniel Parachin: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Obvykle to nedělám. Možná mne vyprovokoval Daniel svojí deklarovanou racionalitou, zpod které vylézala citlivost, zvědavost a možná intuice. „Rastr ti sám o sobě nic nevyřeší“, vykřikl jsem (nebo tak nějak), „řeš, co řešit potřebuješ, řeš bydlení a to co považuješ za důležité, na ostatní se klidně vyser“. Tak se Daniel pustil tou složitou cestou. Opustil všechny opěrné body, které se v prvním ročníku naučil a svůj první projekt zpracovával intuitivně, zkoušel, odkud kam chce vidět, kam jít, jak vypadá výhled, když leží v posteli, co může být okno … Rastr zmizel a s ním i mnoho důležitého. Konstrukce třeba. Proč ne. Dlouho vedeme diskusi na téma zda vyučit komplexně schopné roboty nebo nechat studenta ať si do hloubky a pečlivě sám nalezne a vyřeší jen střípek komplexity … tu cestu už nezapomene ... a objeví, že má schopnost otevřít svoje vlastní téma. Nevím, jestli Daniela semestr víc bolel nebo bavil. Proto sem jako obvykle nezavěšuji jen výsledek, ale i průběh. Nijak pečlivě, spíš kaleidoskopicky. Daniel víc přemýšlel, než kreslil. Byl to důležitý semestr. Měl by být delší. Měl jsem strach? Měl.

Natalie Oweyssi: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Blok „Na Zatlance“ byl prvním velkým projektem Natalie – (ze druhého ročníku). Ten semestr jsme vzali víc studentů, kteří to měli podobně (uvidíte). 

Prvním inspiračním zdrojem – řekněme klášterem – Natalie odpověděla na otázku, jak se jeden autor může postavit k velkému celku a nenapodobovat rostlost či různorodost města, (neřku-li mnohost uličních fasád). Všimněte si tří dominantních vstupů do dvora, samozřejmá práce s překvapením a kontrastem. To není žádná srabárna. Na fotkách modelu se podívejte na vtipné uzavření dvora směrem ke kopci a zároveň vstupem tamtéž. Byty? Velmi solidní komfort a hezký půdorys. Dva na schodiště? Ano, to je málo. Bylo potřeba dodržet malou hloubku traktu, aby dvůr zůstal důstojným dvorem. Je co kritizovat? Ano. Proč to dělat, když studentka nalézá cestu s radostí, nebojí se, a ví co dělá. Jsem si jistý, že bude hledat dál. Dostala Áčko? 

Pavel Mahdal: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Z Pavlova autorského textu vypichuji větu, ke které bych se měl jako vedoucí projektu stavět krajně nedůvěřivě … ale je mi blízká: „Občas mám totiž pocit, že některé „věci“ zaniknou ve chvíli kdy je vyslovíme“. Nemyslím, že Pavel přesně to co napsal, dokázal, ale východisku rozumím. Je křehké. Začal romantikou pokřivených tajuplných vnitrobloků, kde posléze musel díky spoustě našich racionálních námitek ubírat, ubírat a ponechat jen esenci. Mám chuť držet palce a fandit. 

Závěrečné kritiky Školy Květnice

Semestrální práce skončila. Zase jsme si vzali o chlup větší krajíc než jsme chtěli. Klid! Dopadlo to dobře. Závěrečné kritiky by se neobešly bez Davida Krause, Igora Kovačeviče - děkujeme. Byli skvělí. Studenti? Mají moji úctu. Jednotlivé práce se objeví zde na blogu. Nejprve se tu však objeví ještě několik prací ze semestru minulého. Ke konci semestru už nešlo psát, učit a pracovat najednou. Ti co tvrdili, že se to nedá zvládnout měli pravdu. Ti co říkali, že si zvyknu se mýlili.

Jedním z témat letošního semestru bylo znejisťování studentů v pohodlném zabřednutí do klišé, které náš atelier sám sobě vytvořil. "Vedeš to méně pevnou rukou" řekl Igor. I tak se to dá říct. Méně pevná ruka dá víc práce než jsem čekal. V pondělí při hodnocení prací si o tom zkusíme říct víc. Jako vždycky studenti uslyší zpětnou vazbu od nás a my od nich.
Teď každý sám. Já jdu kosit louku. Už je metr vysoká a začíná polehávat. Studenti začnou plnit ostatní školní povinnosti, které se jim během semestru nakupily. Svítí slunce. Hej!! tenhle víkend všichni povinně ven ze tmy. Odhlaste se z fejsbůku.

Pozvánka na závěrečné prezentace - letní semestr 2015

Vojtěch Hasalík: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Zavěšujeme další projekt zimního semestru. Vyvolal otázky? Ano, vyvolal. Máte raději konkávní nebo konvexní prostor? Má se deformace půdorysu projevit na fasádě? Jaký má sama o sobě smysl? Jak pokračovat? Může se dům smykem odklonit od uliční čáry? Udrží vzrostlý strom nároží? Vojta si otevřel téma. Otázek a odpovědí bylo více. Na některé si uděláte názor sami a jistě si nějakou otázku také položíte.

Alžběta Widholmová: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Další z možností jak chápat Smíchov na úpatí kopce. Viladomy v zahradě. Jiné měřítko, odlišný způsob sdílení soukromých prostor. Vevnitř i venku. Romantika, kontakt, biedermeier. 

Vojtěch Ružbatský: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Zavěšujeme další projekt ze zimního semestru. Už máte s čím srovnávat. Tentokrát je tu navíc issuu publikace úvodní analýzy a teze konceptu, která byla pro Vojtův projekt klíčová. 
Myslím, že tentokrát prohlížíme projekt, kterého (především estetické) kvality lze špatně zachytit na papír ... tedy alespoň odhaduji, že jeho kontroverze nemá na papíře adekvátní oporu. Uvidíme.

Eva Rosenová: "Bytové domy Na Zatlance" - diplomní projekt ze zimního semestru 2014

Projekt Evy Rosenové je poslední školní projekt - diplomní. Vyjma obvyklých příloh, issuu a autorského textu si tedy můžete přečíst oponentský posudek Martina Tycara a hodnocení vedoucího diplomní práce.

Kateřina Gloserová: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Zavěšujeme první práci ze zimního semestru. Letos budou bez velkého úvodu a hodnocení. Prohlédněte si práce sami, bez návodu. Obrázky na blogu jsou jen část práce, celou práci si můžete prohlédnout na přiložené issuu publikaci. Na konci příspěvku je jako vždy autorský text. Pro pochopení práce doporučuji přečíst zadání semestru. Odkaz je na konci textu. Ptali jsme se: jak postavit dům ve velikosti jednoho městského bloku? Jak navrhovat na parcele kde je vysoká "realitní mapa". Co to je STANDARD. Co to je LUXUS? Co to znamená KOMFORT? Proč se v Praze špatně hledá solidní bydlení a zároveň je vysoké procento bytu prázdných? Proč se lidé stěhují za město, kde za cenu pražské garsonky koupí rodinný dům? Otázek bylo mnohem více. Byl to koncentrovaný semestr. Tohle je odpověď Katky Gloserové.

Semestr začal - první dilema ... a čas.

Zadání letní semestr 2015

ŠKOLA KVĚTNICE

Anotace: Tématem semestru je stavba základní školy. Rychle rostoucí počet obyvatel v širším okruhu kolem Prahy dal vzniknout zajímavému fenoménu. Původním obcím, v jejichž katastru proběhla v devadesátých letech kobercová zástavba rodinnými domy, několikanásobně narostl počet obyvatel. Tento nárůst není většinou zohledněn v růstu infrastruktury a občanské vybavenosti.

Jedním ze základních kamenů obce bývá škola. Základní škola v Květnici vůbec není. Počet obyvatel narostl z původních 112 na 2580 obyvatel. Tématem semestru bude studie základní školy v souvislostech naznačené konstelace. Tedy škola, do které budou chodit děti původních obyvatel, děti nových obyvatel, škola, která je průnikem představy o škole pro děti i rodiče různých kořenů a zázemí. Škola na fyzickém rozhraní dvojího kontextu. Tématem bude úvaha, co to škola je. Co to je veřejná stavba. Úvaha o adekvátním zásahu architekta do formování života dětí.

Typografie v architektuře

Následující text vznikl z iniciativy Jaromíra Čížka, studujícího na umprum architekturu. Mirek si vzal stáž v atelieru Tvorby písma Karla Halouna. Zadáním byla příprava publikace na téma písmo v architektuře. Jednou ze součástí knihy měly být, k tématu se vztahující, rozhovory s architekty. Zde je výsledek. Děkuji Jaromíru Čížkovi za svolení s publikováním jeho práce. (Na blog jsem pro srozumitelnost přidal obrázky. Součástí článku nebyly.)

Typografie v architektuře

Rozhovor s Michalem Kuzemenským

Jaromír Čížek

Pedagogické vedení: Karel Haloun, Tomáš Brousil, Radek Sidun a Pavla Pauknerová

Jazyková redakce: Lenka Jindrová

Jak byste charakterizoval vztah architektury a typografie?

To je těžká otázka, protože architektura je velmi široký pojem. Ale kdybychom ten vztah zaměřili na typografii a město, je pro mě písmo nedílnou součástí veřejného prostoru. A v případě architektury je to vlastně stejné, protože téměř cokoliv, co člověk dělá uměle, jako protiklad přírody, se neobejde bez písma a znaků. Jestliže je stavba něco umělého, tak my si ji písmem nebo znakem označujeme.

Máte nějaké oblíbené příklady uplatnění typografie v architektuře?

To je otázka, které jsem se bál. Bohužel si nevzpomenu. Ať se mě totiž zeptáte na cokoliv, třeba na oblíbenou hudbu nebo cokoliv dalšího, nedokážu odpovědět. Není to tak, že bych neměl oblíbené příklady, ale nejsem ten typ „vzpomínače“. Ve finále bych jich za hodinu řekl spoustu, ale takto odpovědět neumím. Spíš, jak už jsem řekl, je pro mě tématem vztah typografie a města, protože mám dojem, že v některých případech městské domy typografii a branding zvládají lépe než v jiných. Dost mě rozčiluje, když vidím u kolegů baráky, které nemají prostor pro písmo a reklamu. Dnes se hodně mluví o tom, že na domech nemá být reklama. To ale přece není pravda! Neměla by být tak vulgární, jako většinou je, ale v momentě, kdy při navrhování nemyslím na vývěsní štít a podobné věci, tam zkrátka něco chybí. Mám s tím i vlastní zkušenost. Navrhoval jsem velmi pečlivě do posledního detailu nárožní dům. A když jsem ho dokončil, tak (aniž bych cokoliv ovlivňoval a aniž by se mě kdokoliv ptal) na něm jednoho dne přibyla červená cedulka s názvem ulice. Byl bych si předtím mohl usmažit ruce, aby mi perfektně doběhlo sklo k oceli, a přitom nepočítám s něčím, co notoricky znám, co každý turista hledá a co se předpisově umisťuje v dané výšce a dané vzdálenosti od rohu domu. Když se podíváte na městské baráky z určité doby, automaticky měly vymezená místa, kde byla reklama. Měly zkrátka nějaké místo připravené pro písmo. V současné době to tak ale často není. Děje se automaticky to, že se „podřízne“ barák, od země do výšky tří metrů je sklo a děj se vůle boží. A protože nejsou peníze, skončí to polepením nějakými cik-cak fóliemi. Neumíme moc navrhovat ty části budov, které jsou ve ve výšce očí tak do šesti metrů. Extrémním případem je Zaha Hadid – kde zbývá místo pro typografii na jejích stavbách, které jsou na jedno použití? Dalším příkladem je Tančící dům, který je nárožním domem na nábřeží.

Když vznikl, řešilo se, že jsou na něm na sklech polepy s nápisem Pizzerie. Říkal jsem si, kam to ten majitel pizzerie měl asi napsat? Kam to měl umístit? Architekti často zapomínají, že jejich baráky budou někdy nějak označené. Nepočítají nejen s názvem ulice, ale ani, a teď vybočuji z tématu typografie, nemyslí na to, že se před jejich barákem ocitne dopravní značka, která musí být normativní, a jejich dům to musí nějak unést.

Naše pozvánky se mění. Měníme se i my?

Vždycky takhle mezi dvěma semestry děláme vniřní inventuru. Někdy pomáhá i docela formální.

Nedělní příloha bydlení - parkování v Praze

„Excuse me, can you help me?“

„If I could…“
„Where are the lines in the streets?“

„Which lines?“

„The lines in colours.“
„So … there are no lines here.“

„So where can I park?“

„All around here“
„That´s not true. At blues lines, I can´t.“

„No blue lines in this quarter. By the way, you can´t park at yellow lines either.“
„Yellow lines?“

„Yes, yellow lines.“

„Where are those?“

„I don’t know, somewhere else.“

„And blue ones?“

„Somewhere else too.“
„Where?“

„In some quarters.“

„In which ones?“

„I don´t know …  can´t say without internet.

„So where can I park in Prague?“

„Sometimes anywhere, sometimes at thick white dashed lines, but maximum two hours.“
„And than?“

„You come back and pay again.“

„I can´t pay at once?“

„No.“

„I don´t get it.“

„Do you really want advice?“

„Yes!“

„For how long are you in Prague?“

„Six days.“

„Park anywhere you like.“

Prezentace smíchovského bloku

Závěrečné kritiky semestrálních prací proběhly od pátku ráno do soboty. Děkujeme externím oponentům - Markovi Chalupovi a Davidu Krausovi - dali to s námi celé a jejich kritiky byly pro studenty důležité. 

Pozvánka na závěrečné prezentace - zimní semestr 2014/15