Přestěhovali jsme se na nové webové stránky. Zde už nebude nic nového přibývat, tam ano. Je to na téhle adrese: https://www.atelierkuzemensky.cz/
starý blog atelieru kuzemenský
atelier architektury a urbanismu na Fakultě architektury ČVUT v Praze | studio of architecture and urban design at the Faculty of Architecture Czech Technical University in Prague
pátek 4. října 2019
pátek 14. září 2018
Zadání zimní semestr 2018/19
KARLÍNSKÉ NÁROŽÍ - MĚSTSKÝ NÁJEMNÍ DŮM
Zřejmě jsme v našem atelieru ještě nikdy nezadali
„proluku“. Něco tak předpokládatelného. Pffff. Teď ji zadáváme. Proč? Měřítko. Možnost
i nezbytnost dostat se v rámci jednoho semestru k práci s detailem
domu. Nutnost pečlivé práce se skladbou bytů vedoucí k ekonomickému celku. Dům není zadán jako nájemní jen tak náhodou. Není to trh, kdo stanovuje vlastnosti důstojného
bydlení. Bývala (a v zahraničí i je), to municipalita (či silné bytové
družstvo) kdo dlouhodobě určuje obecný standard bydlení v zemi. Co je nejmenší
garsonka? Kolik potřebuje čtyřčlenná rodina prostoru? To a spoustu dalších
otázek si budeme klást tento semestr. Velmi podrobně. Nad půdorysy. Nad
schématem domu a pečlivě i jemně nad jeho estetikou. Krom výše řečeného budeme
klást důraz na začlenění domu do kontextu Karlína. Bude čas na detail.
Úkolem semestru je na prázdné parcele, na nároží
ulic Křižíkova a Šaldova navrhnout bytový dům. Obsahem/programem domu bude
kombinace městských nájemních bytů a pravděpodobně menšiny bytů určených k prodeji.
Požadován je universální komerční parter. Parcela navazuje na nedokončený
projekt tzv. Cornlofts. Budeme pracovat s variantou, jako kdyby byl
projekt dokončen. I v této verzi byla vymezená parcela určena
k zastavění rohovým domem.
Úloha je akademická. Studenti mohou experimentovat s místními
regulativy a prověřit potenciál parcely. Svoji tezi, stejně jako vždy, budou teoreticky
obhajovat a dokladovat.
Představení zadání bude probíhat 24.
září 2018 v posluchárně 105 dle společného harmonogramu. Po prezentaci následuje
sraz studentů v našem atelieru 644.
Práce je vypsána jako: ATBS, ATVZ, ATV, ATZBP, DP
Zájemci o toto zadání a studium v našem atelieru, prosím posílejte svá
digitální portfolia již teď na maily Petře a Michalovi:
| petra.kunarova@fa.cvut.cz | michal.kuzemensky@fa.cvut.cz |
.
| petra.kunarova@fa.cvut.cz | michal.kuzemensky@fa.cvut.cz |
.
úterý 6. března 2018
Zadání letního semestru 2017/18
1/ popis zadání projektu
a očekávaného cíle řešení
Centrum
duševního zdraví je nový typologický druh, který má za cíl zjednodušit péči pro
duševně nemocné, resp. položit nižší práh dostupnosti - tak aby odpadla nutnost
automatického přijímání pacientů/klientů do velkých nemocničních ústavů. Vznik typologického
druhu souvisí s tzv. reformou psychiatrické péče – tedy péče o duševní
zdraví. „Centrum duševního zdraví“ nově obsahuje spojení zdravotnického a
sociálního zařízení se stanovenou spádovou oblastí tzn. předpokládatelným
počtem a okruhem klientely. V našem zadání spojujeme funkci Centra
duševního zdraví a Krizového centra (naléhavá akutní péče). Hlavní teoretickou úlohou diplomní práce je
komplexně prověřit vlastnosti typologického druhu „centrum duševního zdraví
s krizovým centrem“. Kompetencí a úkolem studentů je navrhnout na
základě studia čerstvých teoretických materiálů a návštěvy několika podobných
zařízení fungujících v provizorních podmínkách v Praze, ideální
stavební program.
Konečným úkolem studentů
je v rámci vymezeného území navrhnout, podle jimi stanoveného programu
stavbu takového zařízení. Dům bude navržen velmi detailně a popisně - v tomto
ohledu bez rozdílu mezi interiérem a exteriérem stavby. Očekávána je pečlivě
navržená struktura s důrazem na popis materiálů, haptických vlastností
stavby, určujících detailů, působení světla atd … Nedílnou součástí zadání je návrh exterieru
tzn. celého vymezeného území a dopravního rozhraní s okolními pozemky.
Důraz bude mimo jiné kladen na návrh urbánního detailu na celém zadaném pozemku.
Rozdělení na veřejné a soukromé (program domu je výrazně menší než vymezené
území).
neděle 19. listopadu 2017
pátek 3. listopadu 2017
středa 1. listopadu 2017
sobota 7. října 2017
Nedělní příloha bydlení: 2 be free
A je tu opět nedělní příloha! Když jsem byl malý, nechtěl
jsem být architektem, ale to bych odbíhal od tématu. Ovšem již tehdy mě jako
budoucího popeláře fascinovaly Letrasety. Stejně tak mě fascinovalo neformální pohodlné
obydlí. Obojí mě fascinuje dodnes. Nějak to spolu souvisí, včetně zjevného
rozporu, se kterým jsem se – jak vidíte – nevyrovnal dodnes.
pondělí 11. září 2017
Zadání zimní semestr 2017/18
BYDLENÍ BŘEVNOV
Bloky jsme prozkoumali shora, zdola, zevnitř i zvenčí. Na místech
kam patřily, jsme se pokoušeli jejich platnost potvrdit i zpochybnit. Je celkem
jednoduché dokola opakovat, že jedině bloky jsou městotvorné. I kdyby to byla
pravda, nevystačíme si s ní. Zaostřujeme hledáček jinam. Jsou místa, a je
jich mnohem víc, která návod či imperativ postrádají. Místa bez návodu. Takovou
jsme letos vybrali parcelu. Co si počneme?
Viladomy? Terasáky? Co když to bude vypadat jako hotel
v Burgasu? Tak rychle oprášit Le Corbusiera? Co si počít v místě, kde
zaručený všelék nelze použít? Kolem dokola samé zakázané reference. Žádná
nároží, náměstí, uliční fronty, římsy ani jednotný charakter zástavby. Co si
počneme? Budeme hledat. Budeme hledat recepty pro místa, která ho na první
pohled nemají. Pro podprůměrného developera výhra. Z Diamond Corner se
stává Platinum Edge a ideálně když na obzoru není žádný kompetentní úředník.
Developeři dávno vědí, že bodové domy vykazují skvělé ukazatele cena/výkon. To
my už tušíme také, ale navíc máme představu, jak má tahle část města na hraně
kopce vypadat. Ještě nemáme? Na konci semestru mít budeme. Bude to dobrodružné.
úterý 5. září 2017
Výsledek výběrového řízení
Místo
asistenta … tedy asistentky, ve výběrovém řízení získala Petra Kunarová.
Přihlásilo se pět uchazečů. Z nich vybírala odborná porota, které
jsem byl členem. Všem přihlášeným děkuji. Vážím si Vašeho zájmu. Petra vyhrála
především díky vhledu do problematiky, kterou se ateliér zabývá a bude zabývat,
délce a struktuře své praxe a tuzemským i zahraničním projekčním zkušenostem
korespondujícím se zaměřením atelieru.
Krátce: po
ukončení první vysoké školy v roce 2009 založila vlastní studio, na jaře
2013 Petra diplomovala v našem atelieru, od roku 2014 do 2017 projekční praxe
v Basileji na různých pozicích, typologicky především na bytových domech a
komplexech. Podrobnější životopis si později přečtete zde v pravém sloupci
menu.
Výsledek píši až teď, poněvadž o prázdninách si doufám nečtete tenhle blog o práci a škole. Na blogu nás čeká
několik drobných změn. Třeba názvu a adresy… to se postupně dozvíte. Podzimní
semestr připravuji už společně s Petrou. Zadání se objeví na blogu v polovině
září. To má teď prioritu.
čtvrtek 29. června 2017
Několik hezkých obrázků ze závěrečných kritik
Chápu, už jste měli strach. Nejprve pozvánka, pak tichosti
proběhl termín a zde stále nic. Klid. Závěrečné kritiky proběhly i letos. Bylo
to fajn a trochu speciální. Můžete prohlédnout fotky, více asi uvidíte později.
Dnes máme prezentaci pro porodní asistentky … a to nám teprv držte palce.
čtvrtek 1. června 2017
Pozvánka na veřejné závěrečné kritiky - letní semestr 2017
Zveme Vás na závěrečné kritiky. Princip je stále stejný:
jaké si to uděláme, takové to bude. Budeme rádi, když přijdete. Jako oponenty
jsme tentokrát pozvali Jana Žalského, Lindu Krajčovič a Mariu Topolčanskou.
Popravdě řečeno: pozvali jsme si svoje ženy a našeho kamaráda Honzu. Je to
totiž naše poslední společná kritika. Užijeme si to.
čtvrtek 18. května 2017
Výběrové řízení na asistenta/asistentku
Po šesti letech končí tandem kuzemenský & synek. Ondřej rozjíždí rodinu a
Michal hledá výběrovým řízením asistenta či asistentku. Formální požadavky jsou
na úřední desce FA ČVUT zde. V pdf si můžete znění výběrového řízení
stáhnout zde. Přihlášku si můžete stáhnout zde. Podání přihlášky a příloh je nejpozději
do 8.6. na fakultě.
Dělat asistenta znamená: že Vás to musí bavit, že umíte nakopnout ostatní, že máte organizační schopnosti, že je vám srozumitelné směrování našeho atelieru, že víte, že nejsme dokonalí, … a že to budeme společně dělat zodpovědně co nejlíp. Top Fuel.
pondělí 3. dubna 2017
Porodní dům – prezentace na Kvildě 24.3.- 27.3.2017
Naši budoucí kolegové dostali za úkol zakreslit svůj návrh
do deseti fotografií. Vybrali jsme všem stejné, ty které považujeme za klíčové
pro porozumění zapeklitostem parcely. Ne každý návrh „funguje“ ve všech
záběrech … a zrovna v té, kde nesedí jeden, přesně funguje jiný. Studenti se
tak od sebe navzájem koncentrovaně dovědí nejvíc o vlastnostech místa. Podřídili
jsme metodu zadanému úkolu. Prim zde hraje tvarování, umístění, materiál … a
výhledy z oken … pochopitelně že návrh obsahoval i vnitřní schémata, řezy
a půdorysy… Úkolem na příští prezentaci je navrhovat dům zevnitř ven. Ideální vnitřní
prostorové schema a případné změny promítnout zpět do oněch deseti fotek
exterieru. To bude tento čtvrtek. Třetí prezentace domu bude na modelu. Modely
máme rádi, ale svádějí chovat se k reálné architektuře jako k hračce na
stole. Koukáte na město jako Gulliver. Občas se tak i chováte. To bude příští
čtvrtek. Po ověření na modelu se vrátíme k návrhu interieru a detailů domu
v měřítku 1:20. To bude až za 24 dní. Teď se můžete podívat na 10 fotografií ve kterých se střídá 16 návrhů. Na konci příspěvku jsou čtyři plné prezentace.
pátek 17. března 2017
Štěpán Matějka: "Železniční zastávka Praha Výstaviště" - diplomní projekt z letního semestru 2016
Výchozím bodem Štěpánovy práce je hned několik deklarovaných
romantismů. „Vstupní brána do části města, kde spěch není na programu dne“.
„Zastávka – altán“. „Viadukt – kolonáda“. Dalšími výchozími body, stejně jako u
ostatních diplomantů byly analýzy, pochybnosti o správnosti vedení trati a tíha
technických problémů.
Při silných obrazech jako altán, či kolonáda je dobře, když
z původní reference zbyde ve výsledku jen esence. V tom spočívá
úspěch i neúspěch tohoto návrhu. Lapidárně řečeno: autor k železničnímu
viaduktu pragmaticky přimkl dvě boční stavby, ve kterých je všechno potřebné: průběžné
zastřešení perónů, schodiště, eskalátory … ovšem celé dohromady je to možná o
chloupek monumentálnější než by mělo být. Jestliže jsem u Vojtěcha použil pojem
„stavba občansky srozumitelná“, u Štěpána přemýšlím o možném opaku. Krátký úsek
stavby působí i funguje civilně, je jemný, celek by myslím potřeboval něčím
zlomit, posunout. … Mimochodem je zajímavé sledovat vývoj návrhu. Pojďme nepovažovat celý návrh za finále. Je to o detailech, odstínu bílé barvy, míře i
zdrženlivosti. Celé je to křehké.
Celkový pohled
z prostoru před zastávkou nebezpečně připomíná francouzské postmoderní
veřejné stavby z osmdesátých let. V době mého studia jich byly plné
časopisy. François Mitterand byl prostě labužník. O mnoho let později jsem
opakovaně cestou do Bretaně zastavoval u benzínové stanice připomínající
kolumbárium a byl to opravdu zvláštní mix pocitů. Sledujte záběr z nástupiště ... jasně, tahle zastávka je
vzrušující a určitě by bylo zajímavé vidět pokračování.
pondělí 13. března 2017
Vojtěch Ružbatský: "Železniční zastávka Praha Výstaviště" - semestrální projekt z letního semestru 2016
Vojta chtěl původně stanici podzemní. Určitě nebyl sám. Znamenalo by to začít klesat s dráhou ve Stromovce. Jenže to také znamená stejně dlouhý (opravdu dlouhý) úsek na vynoření trati. Vnímáte-li souvislosti, dále pokračuje trať do Bubnů, tam vše ok, podzemní stanice by asi i pomohla spojení s metrem Vltavská. Ovšem co dál? Pustit dráhu tunelem pod Vltavou a Negrelliho viadukt ponechat pěším a cyklistům. Ano, a má to další souvislosti. Dráha by se nevynořila na hlavovém, tzn. neprůjezdném Masarykově nádraží, ale uměla by nastoupat k Hlavnímu nádraží. To nenapadlo studenty ani mne. Možná ty alternativní studie znáte. Jak se vyhnout víceméně absurdnímu stavění nové nadzemní dráhy v centru města, (notabene v centru teprve plánovaném) se samozřejmě nevěnoval jen jeden architekt.
Ještě na skok zpět na začátek. Zanoříte-li před Výstavištěm vlak pod zem, nad Vltavu na Negrelliho viadukt ho prostě vrátit nelze. Moc velké stoupání. To jsou souvislosti práce se železnicí, které jsem chtěl, abychom si během semestru uvědomili. Zjednodušeně: město se podřizuje zákonitostem železnice, ne naopak. Dosáhnout rozumného souladu (v rámci města) je extra těžké.
úterý 7. března 2017
Barbora Kopřivová: "Železniční zastávka Praha Výstaviště" - semestrální projekt z letního semestru 2016
Když hodinky,
tak Rolexky. Když Rolexky, tak zlaté. Kritici by bývali koupili i dvoje. Sázka
na odvahu vyšla. V realitě to občas bývá podobné, ale zde se pohybujeme v sektoru
veřejného zájmu. Přemýšlím, kolik takových zastřešených prostranství jsem viděl
a kolik jich dobře funguje v Čechách. Moc ne. To nemusí být nutně důvod
uhýbat. Bářin návrh pracuje s jedním nezbytným předpokladem. V území se bude pohybovat dostatek lidí a budou mít i čas. Lze totiž s nadsázkou
říct, že České dráhy dnes plánují zastávku „Výstaviště“ jen proto, že si
neumějí představit verzi, že v místě vlak nezastaví. Klidně by mohl i projet.
Další následující nádraží je tři minuty za rohem v Bubnech a to bude
skutečně klíčové. Na Výstavišti momentálně není víceméně proč vystupovat. Areál
výstaviště zatím nenabízí skoro nic, vstup do Stromovky je sice tahák, ale
vstoupit do parku lze mnoha místy. Sportovní hala funguje. Tedy jednou za čas zastávku
naplní dav hokejových fanoušků. Nemyslím, že by zastávka mohla fungovat jako „iniciační
dům“, ale obráceně to fungovat může. Stane-li se Výstaviště významným místem,
pak je pravděpodobné, že by momentálně neadekvátní gesto městské střechy s železniční zastávkou bylo skvělým katalyzátorem mnoha dalších dějů zapadajících do kontextu.
Tento předpoklad však musí autorka tlačit předem jako pluh. Jasně. Kladli jsme si otázku o důvodnosti železniční zastávky právě v tomto místě a kudy jinudy by mohla vést železnice z letiště, ale o tom snad někdy příště.
„Mně se to
líbí“ řekla by moje babička od dráhy a bezděčně si sáhla na šrajtofli. neděle 5. března 2017
Nedělní příloha bydlení - co to je porodní dům?
Porodní dům
je typologický druh datovaný roku 1974, stále ve vývoji. Architektonickém i
legislativním. Vyjma návrhu je hlavní teoretickou úlohou letního semestru
komplexně prověřit vlastnosti typologického druhu „porodní dům“ jako možné
alternativy k instituci porodnice. Zadáním vstupujeme na půdu legitimní i
legální, avšak v České republice nepraktikovanou a v současné době
zájmově prosazovanou. Jako typologické reference lze použít domy totožného
určení fungující v sousedním Německu či Švýcarsku, či jinde v Evropě.
Vyjma probíhajících
diskusí s lidmi z praxe, diplomanti v minulém semestru zpracovali
diplomní semináře. Nejvíc nás zajímal legislativní a ekonomický rámec,
typologie, zahraniční reference a stav v České republice. Už se rámcově
orientujeme, co jsou úskalí a zákonitosti porodního domu a teď nás čeká
sestavení a konzultace programu. Pak klid na navrhování. 24.března odjíždíme do
Obory/Kvildy kde budeme prezentovat koncept. Souhrn prvních prezentací zde později
uvidíte. Chcete-li se orientovat spolu
s námi co a proč děláme, máte k dispozici hrubé verze některých diplomních
seminářů a prezentací.
úterý 28. února 2017
Martin Utíkal: "Železniční zastávka Praha Výstaviště" - semestrální projekt z letního semestru 2016
Návrh
plánované železniční zastávky na trase Ruzyně, Kladno, Praha. Součástí zadání
je teze co je obsahem zastávky, jaký program má nabízet a logickou součástí je
návrh přilehlého veřejného prostoru. Jakkoliv se může zdát visutá železnice ve
městě anachronismem, je ideálním akademickým úkolem pro vymezení kompetence
architekta.
Martin chtěl
od začátku železniční zastávku městskou, civilní, čitelnou – zastávku dům. Ve
prospěch svého řešení popřel technický resp. úzce specializovaný konstruktérský
kánon, který do našeho atelieru přinesl jiný jeho kolega „jak nejekonomičtěji
postavit železniční estakádu“. Martin se na dogma vykašlal, našel,
odkonzultoval se statikem a prosadil vlastní cestu – zastávku na viaduktu navrhl jako
most/skelet – se zásadně odlišným statickým řešením. Logicky působila jeho
zastávka nejvíc „civilně“ ze všech. Rád bych býval slyšel Martinovu přesnou technickou
oponenturu, ve které vysvětlí a ozřejmí možnost vybočení z úzce
specializovaného vidění problému.
Na mohutném
skeletu navrhl autor lehkou ocelovou „krabici“ zastřešení nástupiště.
Jednotlivé části řešení jsou archaické, neinovativní a přesto působí celek
adekvátně s předpokladem, že nebude za deset let směšný. V rámci vlny
high-tech techno-optimistických dopravních staveb to je srozumitelné
rozhodnutí. Mělo-li někde přijít riskování a tenký led, pak právě v budově
ocelové stanice nad skeletem a pravděpodobně i u skeletu. Bylo možné pustit se na
tenký led ... a případně se poučeně vrátit zpět k tradici resp. ke vzoru.
Výsledkem je paradox. Inovace jako retro nostalgie.
Zásadní inovací je tvrdohlavé trvání na konstrukčním
řešení viaduktu – tedy paradoxním experimentem je popření dogmat začínajících
v 60-70 letech minulého století a trvajících dodnes. Především tímto,
současně s přesně dotaženým celkem se stal Martinův projekt pozoruhodným … a
kritiky oceňovaným.
Vynechám-li architektonicko-intelektuální hantýrku, jedním z největších
plusů stanice je prostý fakt, že vlak vjede do skleněného tubusu a neruší
hlukem. Tubus chrání cestující před nepřízní počasí – tedy komfort na všechny
strany. Tubus navíc nevypadá blbě, poněvadž to není tubus. Vypadá jako užitečná opakovatelná skleněná trafika, kterou si není třeba kdovíjak pamatovat. Při průměrné
údržbě by byla dlouho hezká. Stavbu by lehce změnila povinná drážní grafika,
jemně by se odladily půdorysy, přidalo nedostatečné osvětlení a bylo by fajn. I
tak se to dá napsat. Babička byla od dráhy.
úterý 14. února 2017
Zadání letní semestr 2017
PORODNÍ DŮM
LETNÁ
I letní semestry mají v našem atelieru zákonitosti.
Zkoumáme v něm veřejné stavby. Zajímají nás ty, u kterých probíhá
transformace nebo jejich nové pochopení. Hranice mezi institucí a alternativou.
Kde začíná instituce? Kdo je odborník? Kdo je občan? Jaká jsou jeho práva
zvolit si vlastní cestu? Co určuje charakter veřejných staveb? Probíhají
změnou?
Tam kde probíhají změny, je ideální rozhraní pro hledání. Téma
je nezbytně akademické. Vědomě přesahujeme kompetenci architekta. Student neplní
pouze roli řešitele úlohy, ale zastupuje i roli zadavatele, tvůrce norem,
občana.
Asi poprvé zadáváme instituci, jejíž existence je
diskutabilní. Mimo jiné právě proto, že institucí záměrně není. Nemyslím, že
bychom na konci semestru věděli odpověď, ale jako obvykle se o tématu dozvíme
maximum a už se na něj nikdy nebudeme dívat nezúčastněně.
Některé z otázek semestru:
·
Je konstrukt „porodního domu“ nezodpovědným
šarlatánstvím?
·
Je logickou reakcí na institucionalizaci porodu?
·
Co se vlastně skrývá pod ustáleným pojmem
„porodní dům“?
·
Je možné bez korekce přijmout koncept „porodního
domu“?
·
Je potřeba posouvat jeho současnou typologii
směrem k „malé porodnici“?
·
Jaký je předpoklad vývoje tohoto typologického
druhu?
·
Čím je potřeba ho doplnit?
·
Kde je rozhraní mezi malou porodnicí a porodním
domem?
·
Jak má vypadat dům, kde se rodí děti?
Startovním podkladem pro práci budou předdiplomní semináře,
zpracované diplomanty minulý semestr. Začneme diskutovat rešerši zahraničních
příkladů, typologická doporučení, legislativní rámec, platné předpisy a pozveme
si hosty na konzultace. Budeme řešit téma porodní dům vs. porodnice a upravovat
stavební program. Po dalších čtrnácti dnech pojedeme na tradiční soustředění.
Byla zvolena velmi specifická parcela. Hlavním úkolem je
navrhnout na ní skvělý dům.
Představení zadání a výběr studentů bude probíhat
ve čtvrtek 16.2. 2017 ve 14:00 v místnosti 644.
Práce je vypsána jako: ATOS,
ATVS, ATV, ATZBP, ATSS, DP
Studenti si vezmou portfolio prací v
digitální podobě (max 20MB) - osobní účast nutná.
Po prezentaci proběhne výběr studentů do atelieru - výsledek bude druhý den rozeslán mailem.
Po prezentaci proběhne výběr studentů do atelieru - výsledek bude druhý den rozeslán mailem.
čtvrtek 9. února 2017
LS2017
Z důvodů
mojí chřipky se trochu zdrželo vyvěšení zadání letního semestru. Téma semestru
bude poměrně komorní: „Místo kde se rodí děti“. Všechno ostatní se dozvíte začátkem příštího týdne.
čtvrtek 12. ledna 2017
Pozvánka na závěrečné kritiky - zimní semestr 2016/2017
Letošní
semestr je zakončením neplánovaného tříletého triptychu, který se věnoval městskému
bloku. Společně jsme přicházeli na jeho výhody i limity. Zabývali se jeho
konstrukci i dekonstrukcí. Triptych neplánovaný, protože v první úloze „Na Zatlance“
se svojí výlučností, resp. kvalitním kontextem zabýval především bydlením
vyššího standardu. Pracovně jsme semestr nazvali LUXUS/KOMFORT/STANDARD. Zjistili
jsme, že neumíme luxusní bydlení. Většinou jen zvětšujeme metry čtvereční víceméně
typizovaných dispozic. Následující semestr „Na Plzeňské“ jsme záměrně zadali skoro
pravý opak. Bydlení na parcele komplikované fyzicky i sociálně. Semestr byl
pracovně nazván STANDARDNÍ/DOSTUPNÉ/SOCIÁLNÍ.
Bydlení a
s ním spojená typologie, estetika, ekonomika, způsob distribuce není
universální … i když ho tak studenti kupodivu aplikují. Drahá a levná auta
rozliší každý. Domyslí si i souvislosti. Umí si představit společenský kontext.
V bydlení to kupodivu samozřejmé není. Pro třetí, tedy letošní zadání jsme
zvolili místo, které čeká velká změna kontextu. Tedy úkol tentokrát není tak
jasně nalinkován. Je třeba aplikovat zjištění z obou předchozích semestrů.
Aby byl mix ještě důslednější, přibyla možnost k bydlení přidávat další
funkce a v neposlední řadě zkoumat možnosti rozlehlého dvora. Jak se to podařilo, uvidíme na závěrečných
kritikách.
Závěrečné kritiky jsou veřejné. To znamená:
zveme Vás. Lepší je přijít ráno. Jednak je moudřejší večera, ale hlavně
nepřijdete o prvních dvacet minut detektivky, jejíž motivy budeme celý den
rozplétat. Na prezentace zveme externí kritiky. Celým triptychem nás provázel
Marek Chalupa (Chalupa architekti), logicky jsme ho pozvali i na třetí část.
Druhým kritikem je Štefan Polakovič ze slovenského atelieru GutGut. Každý ze studentů
má na svojí prezentaci zhruba deset minut a dalších dvacet je diskuse. Pokud je
společný rozhovor zajímavý či dotkne-li se obecnějších témat, běží i déle. A
teď to důležité. Chceme si to užít. Vypnout mobilní telefony, udělat si
pohodlí, soustředit se. Než pořádně, je lepší raději nedělat nic. Povede se to?
Uvidíme.
sobota 7. ledna 2017
Nedělní příloha bydlení - dostupné a sociální
pátek 6. ledna 2017
Filip Šefl: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015
To musela
být bolest kazit si úžasnou palácovou figuru soudobými půdorysy. A byla.
Kaskádu průchozích síní kolem expresivního dvora prostě udělat nelze a dlouhé
chodby podél fasád, ze kterých by se vstupovalo do jednotlivých mnišských kobek
Filip vyzkoušel … a nakonec ponechal její romantickou stopu jen na kousku
severní fasády – tam kde je tato manýra částečně obhajitelná rozumem – je to na
sever a jde odtamtud hluk … a stejně bych raději příčně provětrávaný byt a jako
autor bych měl obavy z koncentrace bytů nižší kvality v jednom místě
komplexu. Jako diváka by mne velmi zajímala vizualita měkce tvarované chodby.
Popořádku. Od začátku byl Filipovým tématem kontrast světa venku (rozumějme na ulici) a uvnitř (nádvoří a dvůr). Byty můžeme v této logice chápat jako rozhraní těchto dvou světů. Navržené to je, ovšem téma zůstalo divákovi projektu skoro utajeno. Slušelo by se fakticky zdokumentovat charakter veřejného nádvoří i kontrast se soukromým dvorem. Ještě více nám divákům chybí řezy k ověření tvaru a velikosti obou dvorů. I jejich atmosféra nás samozřejmě zajímá. Filip na nás zapomněl a dům tím zploštil na ohromující pohled lodě plující údolím. Překrásného tvaru, nutno dodat a stejně krásných půdorysů. K prezentaci útrob domu si autor zvolil dekadentní perspektivu bytu spojujícího nádvoří a dvůr. Ne, nechápu dům podle autorovy deklarace jako pestrý a přirozený. Nemám důkaz. Je to podmanivý a nebezpečný experiment. Nebezpečný tím spíše, experimentuji-li s faktorem dostupného, neřku-li sociálního bydlení. Myslím, že se podařilo velmi dobře navrhnout městský palác, ovšem pohybujeme se na hranici korektnosti. Kupříkladu porotu Olověného Dušana dům upoutal. Jak by ne. Upoutat sice není jednoduché, ale ještě těžší je dokladovat pohodlí a bezpečnost tam, kde jste si jako autor jistý.
Popořádku. Od začátku byl Filipovým tématem kontrast světa venku (rozumějme na ulici) a uvnitř (nádvoří a dvůr). Byty můžeme v této logice chápat jako rozhraní těchto dvou světů. Navržené to je, ovšem téma zůstalo divákovi projektu skoro utajeno. Slušelo by se fakticky zdokumentovat charakter veřejného nádvoří i kontrast se soukromým dvorem. Ještě více nám divákům chybí řezy k ověření tvaru a velikosti obou dvorů. I jejich atmosféra nás samozřejmě zajímá. Filip na nás zapomněl a dům tím zploštil na ohromující pohled lodě plující údolím. Překrásného tvaru, nutno dodat a stejně krásných půdorysů. K prezentaci útrob domu si autor zvolil dekadentní perspektivu bytu spojujícího nádvoří a dvůr. Ne, nechápu dům podle autorovy deklarace jako pestrý a přirozený. Nemám důkaz. Je to podmanivý a nebezpečný experiment. Nebezpečný tím spíše, experimentuji-li s faktorem dostupného, neřku-li sociálního bydlení. Myslím, že se podařilo velmi dobře navrhnout městský palác, ovšem pohybujeme se na hranici korektnosti. Kupříkladu porotu Olověného Dušana dům upoutal. Jak by ne. Upoutat sice není jednoduché, ale ještě těžší je dokladovat pohodlí a bezpečnost tam, kde jste si jako autor jistý.
Filip znovu
položil otázku. Ne jednu. Více otázek a extra zajímavých. Abychom uměli
odpovídat, museli bychom v rukou držet plastičtější výpověď. Napsal jsem
znovu otevřel. Ta otázka je stále stejná: jak stavět ve městě? Nevyhovuje mi strach z velikosti
a monumentality. Představte si města, která by od počátku svého vývoje byla vedená
tímto sklíčeným strachem. Kam by zmizely třeba barokní paláce? I z té
invalidovny by se nepostavila ani ta jedna devítina. O bytí či nebytí odvážného
projektu již nerozhoduje panovník. Ovšemže se Filip svým projektem dotkl tématu demokracie.
čtvrtek 5. ledna 2017
Aleš Rezler: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015
Alešův dům
je potřeba hledat, chcete-li. Není totiž potřeba pochopit všechny inspirační
zdroje, které autor později záměrně skryl na pouhou esenci. Chodec si však na
druhý pohled může všimnout pečlivě tvarované římsy, která bude u tohoto domu určovat
i siluetu ze vzdálenějších pohledů a z okolních kopců. Stejně tak z industriální
reference zbyl jen klasicistní řád rozbitý nepravidelností a tvarem tak, že jej
také nelze chápat tak jednoznačně, jak by si případný kritik – škatulkář přál. Na
tohle naštěstí škatulka chybí. Jemnost je to slovo, které paradoxně spojuje
Alešův razantní dům. Jemná práce se zdroji. Povšimněte skoro manifestačně
pevného parteru domu. I posílení víceméně náletové zeleně ve špičce parcely
není bezradná náhoda, ale tvrdohlavý záměr. Odhaduji, že to nebyl jednoduchý
semestr, ale zároveň tuším, že jemná zamyšlená práce Aleše baví. Jak rychle dům
pod rukama s každým detailem kompletně mění výraz. To kouzlo, které má
architekt v rukou, nepohybuje-li se v kruhu časopisových referencí.
Otevře se obrovská škála zdrojů, všechno se zdá být možné, a přesto se autorovi
podařilo udržet dům v poloze, kdy jeho dům musí chodec hledat … chcete-li.
Alešův první větší projekt. Byl ve druháku. Projděte
si půdorysy, skladbu bytů a autorský text. pátek 23. prosince 2016
Tereza Šipková: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015
A nenechala
si tu bránu vymluvit a nenechala. Za žádnou cenu. A proto jsou studenti
z druháku skvělí. Je to jejich první velký projekt, ale ničeho se nebojí.
Občas dělají nesmysly, ale do atelieru přinesou odvahu. V půdorysech jsou systémové
chyby, ale stejně tak kouzelná místa, na která by při rutinním přístupu zkušenější
Terka třeba nepřišla. První práce druháků mají své charisma … a nebo to prostě
vůbec nezvládnou. Terka se s tím porvala. Výsledek mi vyhovuje. Dům má
systém, který lze uchopit a vylepšit. Víc není třeba. Stačí to vědět. Produktem
našeho atelieru nejsou projekty, ale lidé, kterým se otevře hlava.
čtvrtek 22. prosince 2016
Vojtěch Hasalík: "Bytový dům Plzeňská" - diplomní projekt ze zimního semestru 2015
Není třeba psát úvod. Jedná se o diplomní projekt. Níže si můžete přečíst text autora, oponentní posudek Martina Tycara a můj posudek vedoucího práce.
středa 21. prosince 2016
Dominika Galandová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015
Nabízím
polemiku. Tématem semestru bylo dostupné bydlení. Co to přesně v české
legislativě bude znamenat a především jak bude praxe prováděna se postupně brzy
dozvíme. Navrhnu-li takhle velký komplex, který je skutečně homogenní, co se
týče standardu bydlení, tvrdím – není to bezpečné. Myslím, že smyslem je
navrhovat struktury heterogenní, obsahující různý standard, kde nůžky různosti
by v Čechách (empiricky odhaduji) neměly být příliš otevřené. Sociální
snášenlivost zde není velká (opět odhaduji).
Navrhnu-li takový komplex z materiálu, který lze považovat za průmyslový (a v mnoha ohledech krásný) je nutné postupovat obezřetně. Pokud je celý komplex tvořen velmi výraznou, takřka postmoderní figurou pokrytou pravidelným rastrem stává se zároveň nápadným. Vyjma nezpochybnitelné krásy a síly, se může stát i stigmatem.
Navrhnu-li takový komplex z materiálu, který lze považovat za průmyslový (a v mnoha ohledech krásný) je nutné postupovat obezřetně. Pokud je celý komplex tvořen velmi výraznou, takřka postmoderní figurou pokrytou pravidelným rastrem stává se zároveň nápadným. Vyjma nezpochybnitelné krásy a síly, se může stát i stigmatem.
Vnitřek
komplexu skutečně nabízí kvalitní úsporné byty. Zapolemizuji i zde.
Předsíň je legislativně neodmyslitelná, avšak v našem atelieru není
vyžadována. Pokud umí autor vyřešit dispozici lépe bez předsíně, považujme ji
samu o sobě za relikt minulosti. Předsíně Dominika nenavrhuje, ovšem většinou ani
nenabízí chytrou přesmyčku jak se bez ní obejít. V některých bytech to
nevadí, v jiných je to očividné. Větší problém je celkem automatické umisťování
záchodu do obytných místností. To bych fakt nechtěl. Neexistuje větší komfort
nežli si nerušeně zaprdět. Dostávám se k architektonicky nejzajímavějšímu
problému. Rozhodne-li se autorka předchůdně pokrýt strukturu domu tvrdě
pravidelným rastrem oken, musí počítat s tím, že bude tento rastr
mnohokrát měnit – zevnitř ven. I tak omezení rigidním rastrem částečně
zůstanou. Ovšem: plánuji-li nabídnout obyvatelům náhražku lodžie kompletně se
skrývající za dvěma prázdnými okenními otvory, je lepší přiznat, že lodžii
prostě raději dělat nebudu. Protože nechci. Prostě ruší zamýšlenou krásu. Z logiky
totiž vyplývá: vzniklý prostor je de-facto interiérem, kde je zima. Vím,
vybourat do této fasády pořádnou lodžii by zkazilo celý koncept. Beru tedy
lodžii jako malý dárek kuřákům a již mlčím.
Možna jen svoji siluetou mi komplex připomněl častokrát zmiňované stavby od Auguste Perreta v Le Havre. Ano, tam vznikaly byty po válce z jiné potřeby, jiného rozvrhu a pro široký segment uživatele s jiným rozpočtem. Přesto nakonec k článku přidávám několik obrázků – zejména kvůli rozvrhu ikonického bytu bez oddělené předsíně (sic!) … a podržme se, častokrát i bez loggie!!!
neděle 18. prosince 2016
Michaela Štěrbová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015
Na zadané
místo navrhla Michaela velkorysý dům, který se logicky stal předmětem diskusí.
O jeho kvalitě nebylo pochyb, diskuse směřovaly k adekvátnosti
v místě a velikosti. Mezi obsahem a formou zvolila autorka záměrný kontrast, podobný efekt
jako nyní chápeme v architektuře tzv. Rudé Vídně či dělnických dvorů
v Anglii. Zdánlivý nonsens, který je v současné době občas znovu
k vidění na domech určených sociálnímu a dostupnému bydlení. Jsem
zdrženlivější, žiji v Čechách. Ovšem krásný dvůr a mohutný dům, který
opanuje okolí je něčím přitažlivý. Vnější solidnost a komfort padesátých let se
promítl i do půdorysů. Čtyři byty na jádro. Aditivní rozvrh bytů tečuje
buržoazní poválečnou modernu.
Půdorysy
mají vtipnou vlastnost. Při odstranění jedné z ložnic (dětské) neztratí
logiku, ale naopak zvýší se komfort bytu. Tato flexibilita navržená v dlouhodobém
horizontu rezonuje s faktem měnícího se počtu členů domácnosti a případnou
nechutí při každé změně měnit adresu. Výhodou větších bytů je jednoduchá
změna z dvou-ložnicového na tří-ložnicový typ bytu a zpět. I takové
situace přináší život a není nutné se nezbytně stěhovat. (Je potřeba doplnit,
že dětské ložnice, aniž by se změnily výše zmíněné výhody, by zasluhovaly větší
šířku než 2,175m.) Obecně jsou byty praktické a pohodlné a není těžké si v nich představit
děj. Je absurdní to napsat, ale napadá mě příhodné slovo „neobtěžují“.
Architektura, která nedeterminuje uživatele je obecný návod jak vytvořit
svobodný prostor.
sobota 17. prosince 2016
Wartburg a ti druzí
Mimochodem,
stala se nám taková zajímavá věc. V atelieru razíme postulát, že blbých
baráků s fungujícimi garážemi je celkem dost. Tedy studenti v našem
atelieru navrhují garáže pro automobily jako doplněk bydlení, ne jako jeho
fundament, kterému se posléze podřídí celý dům. Ovšem tentokrát jsem díky
hloubce dvora chtěl vidět schema garáží. Došlo k nepochopení. Důvodem totiž
bylo ponechání co největší části vnitrobloku bez břemena suterénu, tak aby celý dvůr nestál na bloku garáží. Vyjma ekologického aspektu mě nebaví v řezech
koukat na stoleté duby rostoucí na střeše garáží. Prostě jsem žádal schematicky
vymezit místa, kde je fakt hlína. Někteří studenti logicky zašli za odborným
konzultantem na garáže. Zcela správně. Od toho momentu se diskurs navrhování
změnil. Celý dům byl podřízen rozchodu náprav automobilu. Zhruba takhle: sloup
– pneumatika - náprava - pneumatika - pneumatika - náprava - pneumatika -
pneumatika - náprava - pneumatika sloup
… nebo takhle: sloup – pneumatika - náprava - pneumatika - pneumatika - náprava
- pneumatika - sloup. Sloupy se posléze ztopoří z garáží až ke střeše – poněvadž
je to ekonomické a následně se ty rozpony náprav promítnou na fasádu. Prima. Čtou
si populární knihy o „městech pro lidi“ ale ti samí architekti navrhují BYTOVÝ
dům, který je plně podřízen rozponu náprav.
neděle 4. prosince 2016
Třetí prezentace - zimní semestr 2016
Začíná to být konkrétní. Byty. Situace se komplikuje.
Možnosti dvora jsou nekonečné. Přesně teď by se hodilo na tři
týdny přestat a získat odstup. Přemýšlet na co vsadit. Zavěšuji šest za
všechny.
pátek 2. prosince 2016
Silvie Krčilová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015
Urbanismus.
Projekt je platným pokusem dokázat, že blok a dvůr se dá vymezit i konfigurací
solitérních domů. Se všemi výhodami, které solitérům patří, při udržení výhod,
které přináší blok. Solitery jsou prakticky nedostižné v délce obalu domu
– tedy osvětlené fasády, která je to, co uživatele konečně zajímá. Je skvělé, dokážeme-li
tuto vlastnost propojit s klidem dvora a urbanistickou zřetelností bloku. Soudobá úvaha a potřebný segment inovace. Ze situace je zřetelné co je soukromý
dvůr a kde soliterní domy vymezují niku veřejného prostoru, jako oddechnutí na
rušné ulici. Prostupnost je vlastností navrženého celku. Neexistují jen dva
póly: uvnitř a vně. Autorka nabízí sofistikovanější hiearchii soukromého a
veřejného prostoru.
Prohlédnete-li
detailněji půdorysy, zjistíte, že jsou poměrně měkce připravené k posunu
od konceptu, k praktičtějšímu výsledku,
který odhaduji, že by žádala realita. Návrh obsahuje - architektskou hantýrkou „gumovost“, či
„projekční flexibilitu“, chcete-li to slyšet. Celkem lehko by se zvětšovaly společné obytné prostory bytů, situované většinou do špiček soliterů na úkor mírného
zmenšení ložnic. Princip bytů by se nezměnil a získaly by na noblese. Stejně tak by s největší pravděpodobností nastalo radikální zvětšení bytů v posledních patrech rohových věží.
Noblesa
je po tento projekt klíčové slovo. Původní italská křehkost, kterou Silvie na
Plzeňskou ulici přinesla, musela logicky trochu ztvrdnout. Posun do padesátých
let byl příliš a hledání estetiky výjimečně tvarovaných domů zabralo hodně času
i zkoušení. Pro výrazně tvarované domy jsem nabízel repetici hliníkové
systémové fasády, ale autorka si omítku nenechala vzít. A to je taky fajn. Naše kolegyně nazývá křehkostí plasticitu „neviditelných“ opěrných zdí v okolí. Umí
se dívat. Prozkoumejme jednu z prací, na kterých zpětně vnímám, o kolik
více času jsme měli strávit diskusemi právě nad tímto projektem. Totiž: má
velký potenciál a stejně tak velká rizika. „Je to křehké“, řekla Silvie úvodem
semestru.
středa 30. listopadu 2016
Kateřina Gloserová: "Bytový dům Plzeňská" - diplomní projekt ze zimního semestru 2015
Každý ze
studentských projektů má svůj příběh. Tedy i tento. Vždycky se rozhoduji: mám ho
sem psát nebo ne? Nemá divák znát jen výsledek, protože o ten
v architektuře jde. Tak dobře. Pokud jsme Káče její velmi podobný návrh v průběhu semestru zpochybnili, paradoxně
pro jeho přílišnou „dospělost“ a profesionalitu, mělo to své důvody. Káča ho
částečně shodila ze stolu a začala znovu hledat. Pak někomu řekla zhruba tohle:
„Seděla jsem nad tím několik dnů a nemohla se zvednout. Pořád to nebylo ono.
Najednou se mi rozbušilo srdce a věděla jsem, že to mám.“ Jo! Znáte to, že?
Proto to děláme. Pokud Vám někdo řekne „najednou jsem zjistil, že to mám“, není
nutné pochybovat před státnicemi. Už se totiž architektem dávno stal. Nevstane,
dokud to nemá a ví přesně kdy to je.
Víc není potřeba. Je to diplom, na konci je autorský
text, oponentní posudek Juraje Matuly ze Znamení čtyř a moje hodnocení
vedoucího práce. *(scroll down for a Summary of the Diploma task)neděle 27. listopadu 2016
Tereza Dejdarová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015
Citlivost a uměřenost je společným jmenovatelem této práce.
Takové vydechnutí. Tématem semestru byl komplex s bydlením různého
standardu i různého způsobu distribuce. Přeloženo: dům obsahuje i dostupné –
dotované bydlení, (ovšem logicky nejen to). Vyjma dostupného obsahuje dům
komerčně nájemní byty i byty na prodej - různého velikostního standardu. Odlišnost
distribuce bydlení se odehrává v administrativní rovině. Navrhnout
praktický a elegantní dům, který funguje od celku do detailu, je esteticky neutrální,
nepředjímající složení obyvatel … a zároveň působí solidně, to není až tak
jednoduché. Koneckonců nejen estetika,
ale i tvar a urbanismus svádějí k zařazení domu do jiné škatulky. Je nutné
ho hledat. Namátkově … první kdo mne napadá jako překladač jsou Kempe & Thill.
čtvrtek 24. listopadu 2016
Vít Holý: "Bytový dům Plzeňská" - diplomní projekt ze zimního semestru 2015
Tentokrát nepíši úvod. Víťova práce je diplom – tedy na
konci najdete kromě autorského textu i oponentní posudek od Marcely Steinbachové a můj posudek
vedoucího práce. *(scroll down for a Summary of the Diploma task)
pátek 18. listopadu 2016
Druhá prezentace - zimní semestr 2016
čtvrtek 17. listopadu 2016
Sváteční příloha bydlení - Karlínská pomlka
... a někdy se v klasicistně založené blokové zástavbě vyskytne výjimka z pravidla. To nebyl omyl. Zcela jistě. Není to napravovaná chyba v systému. Je to plánované.Taková schválnost. Komfortní řekl bych. Prozkoumáme to!
sobota 5. listopadu 2016
Prezentace na Kvildě zimní semestr 2016
Jako každý semestr. Metodika je stejná. Po prvních třech
týdnech samostatné práce odjíždějí studenti na čtyřdenní soustředění do hor.
Tam prezentují co nejurčitější koncept, jako výchozí bod svojí další práce. Získáváme
společný klíč k dorozumění. Máme srovnání. Je o čem mluvit. Více než
proklamované téma letošního semestrálního projektu – spojování funkcí -
zvítězil trojský kůň. Možnosti dvora. Zkoumání limitů konkrétního vnitrobloku i
obecné zjišťování vlastností bloku se ukázalo být šťavnatou a zajímavou
záhadou. Dvůr nemusí být jen obdélník obkroužený domy. A taky že v okolí to
tak rozhodně není. Je to dystopie, anarchie, špína nebo pohodlí? Možné v rozvoji města? Otázek nám tedy rozhodně neubylo. Skvělý trojský
kůň, ukázalo se. Jako každý podzim jsme začali přemýšlet o vlastnostech bydlení
ve městě. Vznikly úplné protiklady. Soukromé meditativní dvory se stromy, romantické
dvory naplněné přesložitou strukturou k bydlení, veřejná nádvoří. Postupy
racionální. Postupy intuitivní. Jsme na začátku. Top fuel.
středa 12. října 2016
Lea Koncerová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015
Největším překvapením je nepochybně urbanismus. Jestliže
návrh začínal důslednou ochranou od ulice Plzeňská, postupně se po analýze
otevřel a jeho součástí se stal uvěřitelný městský prostor – na místě, kde by
na něj vsadil opravdu málokdo. Klobouk dolů. „Propíchnout“ řešené území zkoušel
kde kdo, ale tohle se podařilo. Bez násilí, zdánlivě rostlé, mimochodně
objevené. Diagonální zkratka spojuje kupodivu opravdu to co má – vizuálně i
chůzí.
Domy? Doklad teze, že méně může být více. Bez
urbanistické konfigurace by samy o sobě neobstály. Takhle naopak vytvářejí
podprahový pocit patřičnosti, neokázalosti a podle mého soudu i esenci domova. Neodmyslitelné
od veřejného prostoru, který spoluvytvářejí. Půdorysy jsou poučeně vystavěné –
s velkými místnostmi a lodžiemi v nárožích patra. Obojí by se
v další fázi projektu pravděpodobně mírně zvětšilo. Na půdorysech je
vidět, že si autorka ještě neumí s radostí užít navrhování
v nepravoúhlém schématu a vnést do expozice prostoru vše, co tento koncept
nabízí. Řekl jsem už jednou že já klobouk dolů, jo? Tak teď Vy – udělejte si
názor.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)