Poslouchat klikyháky

Je tu sobotní vydání. Tenhle víkend to budou zase hrušky a jablka, víceméně pyré. Propojím svojí lásku ke grafickým partiturám, o kterých nevím takřka nic a k soudobé hudbě o které vím ještě míň. Času není nazbyt, turnaj snůkru jde do finále a Eurosport je Eurosport. Každopádně se můžeme společně letem-světem víkendově potěšit. Obrázek je grafickou partiturou skladby Pithoprakta od Iannise Xenakise, (který je mimochodem vzděláním architekt). V pokračování si můžete poslechnout nakreslené … a leccos dalšího.

odevzdávka Jan Holub - 7.semestr - zimní 2011

Další projekt zimního semestru. Řazení tradiční: obrázky, text, video. Doporučení tradiční: podívejte se na video, dozvíte se víc.

2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracoval Jan Holub 7.semestr 2011/12

start letního semestru

Kyberprostorem létá spousta úkolů, nová posádka komplet na palubě, extranet přesměrován, posádka se rozdělila na dvanáct výzkumných skupin, kapitán ještě zpět do hybernace, mluvil jako zoombie. Kormidelník má vše pod kontrolou. V hledáčku planeta Libeň. Začíná letní semestr.

 

odevzdávka Tomáš Hanus - 9.semestr - zimní 2011

LADIES: Lucky losers-happy winners

Před třemi týdny jsem napsal sobotní přílohu SOLITARY: Lucky losers - happy winners . Byl jsem upozorněn, že jsem zlý misogyn, který vynechal ženy. Nojo ! Jak se to mohlo stát ? Vždyť mi v noci také hrávají k práci. Tak šup, to je potřeba napravit. Dnešní sobotní příloha bude o holkách. Hned první video mě fascinuje a zároveň si uctivě nasadíme laťku hodně vysoko:
.
Můj kamarád nazval Eliane Radigue "máma drounu" a myslím, že trefně. V pokračování si můžete poslechnout kousek její skladby (kousek znamená asi 15 minut), kratší to prostě nefunguje

Hana Havlová - Karlín, Pernerova - zimní semestr 2011

Po zápisu do letního semestru pokračuje věšení odevzdávek ze zimy. Hanka přinesla hned na první podzimní prezentaci koncept jako Hrom. Takže jsme to Hance zkomplikovali, poněvadž jsme hrom pochválili a to svazuje.  Posléze tedy hromobití na chvíli ustalo a celý semestr byl ve znamení potvrzení silného konceptu. Další hrom přišel s konceptem fasády - okna se štukovým ostěním vkládaná do betonového monolitu a kovové krajkované lodžie -  a následným uvedením konceptu do reality návrhu. Posoudíte sami. Řazení příspěvku je jako obvykle, video na konci je důležité pro pochopení konceptu a tentokrát se podařilo zachytit celou prezentaci i kritiky.

2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracovala Hana Havlová 9.semestr 2011/12

odevzdávka Hana Procházková - zimní semestr 2011

Zavěšujeme další odevzdávku zimního semestru. Tentokrát se nepodařilo natočit oponenty a obhajobu. O to víc video doporučuji. Tenhle projekt Hanku asi bolel.

2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracovala Hana Procházková  zimní semestr 2011/12

zadání - letní semestr 2012

veřejná prezentace zadání:

• pondělí 6.února 17:00 v místnosti č. 644
• případná druhá prezentace zadání viz info na www a zde na blogu
• studenti si sebou vezmou portfolio prací v digitální podobě (max 20MB)


zadání č.1 - Libeň - dům v meandru Rokytky a úprava veřejného prostoru dvojice "náměstí"
vypsáno jako: ATU, ATSS, ATBS, ATVS, ATV
teze: Zadavateli (pracovně: městská část Praha 8) se podařilo odkoupit a scelit parcely přiléhající ke škole Bohumila Hrabala. Zadavatel se rozhodl ke dvěma souvisejícím krokům: 1. na parcele postavit bytový dům 2. zásadně upravit náměstí Elsnicovo a náměstí Dr.Václava Holého. Klíčové téma semestru je „vytvoření solidního městského bydlení“ a „vytvoření čitelného veřejného prostoru“.

 Otázky a témata:
• řešené území leží v post-periferní čtvrti, má ale charakter městského centra
• řešení bytového domu – zadavatel doporučuje držet parcelaci, ale nevylučuje její důvodné překročení směrem k Rokytce
• vztah domu a řeky
• vzhledem k poloze bytového domu jsou předpokládány solidní byty a) malé cca 30-40m2 b) standardní cca 80-90m2 c) nadstandardní cca 90-130 m2, veřejný parter není předem vyžadován, záleží na řešení domu
• místo referenčně ovlivňují stávající důležité stavby (Libeňský zámeček, dům „Automat Svět“)
• místo obou „nenáměstí“ je v těsném sousedství nově vznikajících velkých developů, tzn. souvislosti
• protékající říčka Rokytka je v části území zatunelována, v části je otevřena – najít jasný vztah „veřejný prostor – řeka“ je dalším důležitým tématem a úkolem k vyřešení
• v západní části na řešené území ústí oblíbená rekreační trasa podél Vltavy (ul. U Českých loděnic), resp. Rokytky. Trasa se na „náměstí“ vytrácí, nemá pokračování ani konec. Úkolem je definovat pokračování, či ukončení.
• Elsnicovo náměstí je dopravně zmatené – zdvojená ulice po obvodu.
• špatné propojení náměstí resp. nekomunikace místa s Libeňským zámečkem
• druhá část území je typické „parkonáměstí“ (Dr.Václava Holého) – mrtvé, nevyužívané
• úkolem bude scelit, rozdělit, či hiearchizovat celý řešený prostor a udělat z něj čitelné, užívané území – úkol je opepřen faktem, že mezi oběma územími diagonálně protéká meandr Rokytky a v tomto klíčovém bodě budou studenti navrhovat bytový dům
• povinně zadanou veřejnou stavbou je „osvěžovna“ související s koncem rekreační trasy: veřejné wc, pítko, sezení ...
• úkolem bude rozvaha o umístění dalších funkcí a domů na dotčené území a jejich návrh
• úkolem bude rozvaha o významu parcel přiléhajících v jihozápadním rohu k řešenému území, případně jejích regulace, či zapojení do návrhu a navržení
• (viz grafická příloha)


zadání č.2 Rokytka
vypsáno jako: ATU, ATVS, ATV Pozn: toto téma mohou zpracovávat pouze čtyři studenti, či týmy
teze: Zadavatel (pracovně: městská část Praha 8) se rozhodla analyzovat a posléze architektonicky zhodnotit celý tok říčky Rokytky na svém území a souvisejícím pokračování (rozhodne student). Pro studenty to znamená analýzu celého toku, návrh míst k zastavení a odpočinku, cest, sestupů k hladině, můstků a podobně. Vytipování míst k výstavbě drobných staveb, které k toku patří (cyklistická stezka, občerstvení atd), zároveň případně vytipování, návrh, přestavba či regulace větších staveb poblíž toku (vyplyne z analýz). Výsledkem práce by mělo být zhodnocení potenciálu, který malý vodní tok do města může přinést.

Ze zadání do zadání a zpět

Zhruba na týden přerušujeme zavěšování prací minulého semestru. Pracujeme na zadání pro letní semestr. Zítra odpoledne bude viset ve škole na nástěnce, na školním internetu a večer, košatěji - s fotkami a videem, na tomto blogu. Nějaký čas zůstane první v pořadí, bez nových příspěvků. Zadání jsme připravovali s vědomím toho, co studentům podle našeho mínění chybělo. Ze zadání do zadání tedy nejdeme náhodou. Souvislosti. Studentům dělala problém nejen typologie bydlení ale především zachycení přirozeného komfortu, pohodlí, solidnosti, intimity, detailu domu. Stejně tak byl problém s artikulováním veřejného prostoru. Na podrobnou diskusi o jemnostech bydlení, obrazu domu a domova bylo méně času, než bylo třeba. Zadali jsme velký objem. K velkému objemu jsme se více, či méně naučili přistupovat. Tentokrát to tedy prohodíme. Bude dům, bude bydlení, nebude to velký objem, bude čas na subtility. Veřejného prostoru bude naopak více a bude složitější. Budou i doplňkové funce. V neposlední řadě přibude důležitý městotvorný prvek: voda. Řešením domu (domů) půjde předefinovat zadaný veřejný prostor ... který bude mít stejně jako minule sám o sobě nejednoznačný výklad, tedy různá řešení. Bude ovlivňovat a navazovat na široký kontext. Opět budeme navrhovat v území, které je aktuální a "v pohybu". Zadání bude otevřeno i pro bakalářský stupeň. Povede-li se nám splnit cíl letního semestru, budeme moci na chvilku opustit téma bydlení a věnovat se dalším tématům, která nám leží v hlavě ... ale to jsou předčasné úvahy. Prozatím roadmovie:

odevzdávka David Balajka - 7.semestr - zimní 2011

Všichni studenti měli stejné zadání. Parcelu v Karlíně u paty vrchu Vítkov. David si řekl o jiné zadání. Rozhodl se řešit samotný Vítkov. Později se ukázalo, že to byl šťastný tah. Protože prezentujeme společně, dělal David ostatním studentům nenápadnou zpětnou vazbu nebo spíš připomínku: Vítkov není jenom ta zelená strmá stěna, na kterou koukáte zpod trati. (v dalším semestru jsme model kombinace dvojího zadání zopakovali: celý atelier řeší Elsnicovo náměstí a bytový dům a dva z nich říčku Rokytky jako celek) Zde je Davidův projekt:

odevzdávka Zbyněk Mrkus - 9.semestr - zimní 2011

Zavěšujeme další práci zimního semestru. Princip Zbyňkova návrhu spočívá v rozdělení území na dvě části. To širší - východní, blíže k Lyčkově škole ponechává parcelu prakticky v původním stavu jako resentiment původního, obyvateli Karlína neformálně užívaného placu. Na tomto placu staví objekt knihovny, komunitního hobby centra, hřiště, skate vany pod zdviženou knihovnou… Objekt je inspirován industriálními stavbami Karlína a je umístěn co nejblíže k patě kopce. Zároveň odstiňuje prostor od vlaků a ponechává co největší místo pro neformální aktivity, dnes typické pro toto místo. Navrhovaný objekt je vlastně iniciací pro formálnější kulturní rozvoj současného užívání místa. Drobný posun otisku doby a fixace, udržitelnost současného genia-loci. Druhá, užší část pozemku – tedy de-facto proluka Pernerovy ulice, je hustě zastavěná obytnými bloky a mezi nimi je v ose ulice Šaldovy vstup na plánovanou vlakovou zastávku.

odevzdávka Jan Alinče - 11.semestr - zimní 2011

Zavěšujeme druhý semestrální projekt ze zimního semestru. Opět napřed obrázky, potom plachta a autorský text, na konci video. Na něm je vývoj Honzovy práce a záznam prezentace před oponenty - doporučuji shlédnout. Na úplném konci je naše hodnocení.

2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracoval Jan Alinče 11.semestr 2011/12

příprava nového zadání

odevzdávka Tomáš Feistner - 7semestr - zimní 2011

Zavěšujeme první odevzdávku. Nejprve obrázky, potom plachta a text autora, na konci video. Na něm je průběh Tomášovy práce a záznam prezentace semestrálního projektu. Na úplném konci hodnocení.

2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracoval Tomáš Feistner 7.semestr 2011/12

 

SOLITARY: Lucky losers - happy winners

V průběhu semestru jsem studentům pouštěl hudebníky, kterých si tak či onak vážím. Častokrát z toho vycházeli soliterní jezdci. Slíbil jsem tedy nedělní přílohu toho tématu.

V devadesátých letech se obecně fňukalo nad tím, že mp3 zabije hudební trh a „hudby bude méně“.  Nejenže tento posun nezabil hudební trh, ale hudby je více. Nesouvisí to pouze s nějakým mp3, ale také se změnou aparátu, na kterém se dá dělat „rokenrol“ a především nechuť být součástí průmyslového odvětví. Nový diskurs bohužel nezahubil továrny typu U2 ale trochu je znejistil, (papež a irská vláda těm zasloužilým umělcům dozajista pomůže). Soudobou hudbu už delší dobu hledejte jinde než v katalozích CBS. Distribuce, anonce a produkce nosičů se přesunula na net a přímo na koncerty. Na přelomu století se některé kapely začaly, ne náhodou, pojmenovávat po mezinárodních korporacích (Panasonic – svůj soud posléze prohráli a jmenují se Pan Sonic), nebo po  holyvůdských hvězdách (Charles Bronson, Philip Seymour Hoffmann …). Najít o nich něco smyslupného na netu je skoro nemožné a vyhledávací mašinky na ně nestačí. Vzkaz je jasný: přijď na koncert. Do detailu dotáhli metodu v polovině minulého desetiletí „witch house“ – jejich názvy se skládají ze značek a symbolů, které sice najdete v mapě znaků, ale gůgl je neumí. Většinou je to proložené spoustou trojůhelníků, takže někdy sedí název „triangle core“. My starší občas říkáme triangle shit, protože i z této „avantgardy“ se rychlostí světla stala manýra.

Když jsem byl malý, chtěl jsem mít kapelu. Bylo to dost komplikované a neměl jsem peníze na všechny ty kraviny kolem“ kytara, zesilovač …“  Upřímně řečeno, neměl jsem náladu ani na spoluhráče. Tyto hendykepy se změnily. Kapely zakládají jednotlivci. Tvoří mezinárodní komunitu, většinou se osobně znají, nebo o sobě vědí. Na svůj ekvipment nepotřebují kolonu kamionů. Stačí jeden kufřík (Sewn Leather), nebo si mašinky balí do svetrů mezi oblečení (Ignatz). Přijedou, rozbalí, zahrajou, prodají pár kazet, po koncertě dají pivo s publikem a zítra jsou jinde. Někdy zůstanou na dýl. Záleží na místním prostředí a lidech. Sewn Leather v Praze ani nedohrál koncert a rychle zmizel. Spousta z nich rezignovala nejen na hudební průmysl, ale i na vydávání ucelených „elpíček“.  Náhodný soubor tracků, který si koupíte na kazetě, nebo na CD, patří do série několika kusů, příště to bude jiné. Častokrát kupujete splity – tedy nahrávky několika projektů, které se sešly v jeden čas na jednom místě na netu, nebo ve fyzickém reálu.
Slíbil jsem výběr svých oblíbenců. Protože je jich hodně, bude to nucený výsek, který v případě odezvy bude mít pokračování.

známkování

16. ledna proběhlo známkování. Tedy přesněji: interní hodnocení probíhalo celý čtvrtek 12.ledna, šestnáctého jsme známky studentům řekli a zapsali. Známkování nemám rád. Nikdy jsem neměl. Na střední škole mi bylo hrozně líto, že si nemůžu při zkoušení formulovat otázky sám. Vzdělávání mě bavilo, ale pamatoval jsem si jiný druh média, než se mě většinou kdo ptal. Zajímaly mě informace, jejich analytické sestavování a praktická aplikace, nezajímaly mě data bez kontextu. Přesněji: nemám schopnost si je zapamatovat.
Teď jsem si to vyzkoušel z druhé strany. Je to hrozně těžké. Nejraději bychom všem kdo absolvovali náš ateliér dali jedničky. Byli dobří a dělali maximum. Pracovali jak nejlíp uměli. Maximum se oceňuje maximem. Za každým člověkem se skrývá příběh. Někdy dal maximum, ale podle svých kritérií. V tu dobu se mu třeba v životě dělo něco důležitějšího než architektura. Když se zamiluji (což nebývá často), vezmu si v práci blíže neurčené volno. Klientům zavolám, omluvím se a řeknu, že mě v životě potkalo něco důležitého.  Smyslem života je život. Smyslem studia je osobní vývoj. Nejraději bychom s Ondřejem udělili pouze „absolvoval(a) vs. neabsolvoval(a)“ a každého práci ohodnotili slovně. Na škálované známkování je potřeba být chladnokrevný, nebo velice citlivý. Nikdy však nebude dokonale spravedlivé.
Dalším faktorem je to, že před známkováním bychom museli podrobně projít školu, a porozumět maximu ostatních, protože s těmi se naši studenti známkou poměřují. V našem atelieru to měli studenti extra těžké. Dostali velký objem práce a propracovaný návod, jak si řešení co nejvíce zproblematizovat. Varovali jsme je předem a to mě uklidňuje.
Toto je matrice udělených známek:

Ve finále jsme známkování věnovali celý čtvrtek dvanáctého a zjistili jsme, jak důležitá zpětná vazba to pro nás byla. Znovu, s odstupem, jsme s Ondřejem o každém projektu diskutovali, vzájemně si argumentovali.  Bavilo nás to. Ve způsobu známkování jsme nakonec zvolili kombinaci dvojí metody: Dali jsme známky. Na šestnáctého jsme svolali INDEX SESSION. Verbálně jsme zhodnotili práci atelieru jako celku a každému studentovi veřejně řekli slovní hodnocení. V tu chvíli jsem zažil pocit skutečného zakončení semestrálních projektů. Posléze jsme se společně přestěhovali do Klubovny Povaleč a náležitě zakončili zakončení.

Co se nepovedlo nám? Řeknu to hlavní. V našem atelieru byl kladen hlavní důraz na kontext a kvalitu života. Nikoli na efekt. V kontextu Karlína návrhy neprudí, nejsou agresivní, sousedsky zvou. Diskuse o tom, jak organismus města přijme transplantovaný orgán byla hlavní, spolu s diskusí o komfortu života. Tedy vznikly propracované projekty, které nabízejí vnitřní pohodlí, pohodu, neformálnost, sousedství. Nepodařilo se nám spolu se studenty v konečném výstupu tuto esenci vytáhnout jako hlavní téma. Není viditelné a zřejmé. Tohle je potřeba příště napravit. Tedy oznámkovali jsme se: „c & c“. Šlo to líp, šlo to hůř, víme co zlepšovat. I za touto známkou se skrývají příběhy. Obecně by nám v průběhu semestru pomohlo, kdyby nás studenti důsledněji kritizovali, líp by se nám pracovalo.

Co bude dál? Připravujeme nové zadání. Přemýšlíme, co všechno můžeme zlepšit v příštím semestru. Přemýšlíme o organizaci a administrativě atelieru. Kupříkladu o smysluplném počtu studentů. V následujících týdnech na blog zavěsíme projekt po projektu, spolu se záznamem závěrečné prezentace, pokud se to podaří. Přednost má příprava nového semestru.

AVL - Atelier Van Lieshout

Jsme zhruba v polovině akademického roku. Je odevzdáno. Myslím, že je ten správný čas pověsit opravdu pěkné číslo. Van Lieshout je holandský umělec? architekt? magor? důlní kanárek? anarchista? ... který, jak by se mohlo zdát, nemá s koncepcí našeho školního atelieru nic společného. Navzdory tomu to tak je … i když ve finále se (možná) jedná o dobře artikulovanou antitezi.
Institucionalizovaný bastl, typologie konzumu, komentáře naivní touhy po univerzalitě a dokonalosti, čistotě a sexappelu. Autonomie, nomádství, odcizení, industrie, technokracie, autodestrukce, autoerotika, ale rozhodně ne autocenzura ... Joep Van Lieshout mne prostě inspiruje a nutí přemýšlet. Proto ho přidávám do zdrojového kódu. Vzhledem k tomu, že momentálně studenti nepracují na projektu, není třeba se obávat, že budeme pozítří konzultovat laminátovou díru do prdele.

V pokračování je vyjma fotek opět video:

 

shot by shot movie + pozvánka

Master Plan

Žijeme NONSTOP

ATELIER KEMPE THILL

ATELIER KEMPE THILL je další z ateliérů, které potřebuji zavěsit. V poslední době naši studenti častokrát v rámci kritiky slyší pojem „samozřejmý komfort“ nebo „obraz domova“ „praktické pohodlí“. Návrh obytného souboru není formální hra. Nezajímá nás bezcílné posouvání okénky. Vybízíme studenty, aby metodou animace, tedy představy reálného filmu, navrhli v jejich domě obyčejné pohodlné věci a netrápili se formálnostmi. Vím-li na začátku návrhu „o čem dům bude“, vytvořím-li později propracované prostorové schema, navrhne se mi dům skoro sám. Jistě, zjednodušuji, je to mnohem komplexnější a jednotlivé fáze návrhu se v akordu prolínají. Přemýšlím-li o schématu, mám v hlavě zároveň obraz domu, vím tedy i hloubku osazení okenního rámu, materiál vstupního portálu atd... obyčejný a neformální rozhodně neznamená nudný, tuctový. Naopak, hledání autentické osobitosti je cílem práce atelieru. Osobitost hledám ... hledáním obrazu. Při psaní se trochu ošívám. V každém pojmu si lze hodně nerozumět.
Práci ATELIERU KEMPE THILL záměrně uvádím realizací obytného bloku, kde je zřetelné, že architekt nekomplikoval bitevní pole, myslel na komfort obyvatele a našel jednoduchou cestu z bodu A do bodu B. Práci uvádím mimo jiné proto, že mu předcházelo zavěšení několika ateliérů, které pracují s ornamentem, tradicí, řemeslem, stavitelstvím, rukodělným detailem. Na pracech našich studentů se to zřetelně odrazilo. Trochu jsme se s Ondřejem polekali. Nenabízíme návody a už vůbec ne estetický kánon. Jejda. Rádi bychom otvírali cesty. Chceme, aby si naši budoucí kolegové uvědomili, že zdrojové kódy architektury jsou mnohem širší, než by se mohlo zdát z učebnic. Zatím jsme překvapeni, že si studenti berou z „nepapírových“ zdrojů méně než bychom čekali. A že jich je!
Dost jsem přemýšlel, jestli někde neděláme chybu. Proč třeba někoho nenapadlo vzít si…? Proč….? A proč…? Sliboval jsem to jednoduché ? Ne. Tak mám, co jsem chtěl. Dumám. Metoda našeho atelieru má dva základní kameny: 1.obraz 2.animace. Kombinací obojího se návrh mimochodně stává realistickým. Říkáváme všechno srozumitelně? Neopomíjím subtilní obrazy, které jsou mi předkládány a já je prostě „kulturně nečtu“?
KEMPE a THILL to s kontextem a subtilitou nemají paradoxně o moc jinak, než jejich „zavěšení“ kolegové. Jenom to není tak přehledné. Rukodělnost sice občas používají, ale stavitelský fundament interpretují běžným katalogovým prvkem. Specificky použitým. Prima. Hledejme svoje cesty. Pojem experiment má mnoho významů.

V pokračování je mimo fotek i video:

EXKURZE ŽLUTÉHO PANÁČKA - manuál

Napadla mě taková hra. Vznikla náhodou: Ida Čapounová mi chtěla ukázat, jak si na gůglu vytipovala obytnou čtvrť, kterou podle struktury považovala za urbanisticky hroznou. Vydala se na procházku a když asi půl hodiny hledala to místo, zeptala se obyvatelů. Zjistila, že tím příšerným územím už docela dlouho chodí a libuje si, jak skvělé to tam je. Uvědomil jsem si jednu drobnost. Vy všichni máte v paměti tahle obyčejná místa, kde Vám bylo fajn. Seděl Vám profil ulic, vyhovovaly Vám domy, stromy, stoly na ulicích, prostě čert ví co. Pokud se tam nezřítí letadlo, nevybuchne sopka nebo jiné štěstí, nedostane se území do učebnic.  Přesto máte chuť to místo ukázat ostatním? Je to stejně jednoduché jako následující příklad. Dáte dvakrát, třikrát přibližovací printscreen, pak pustíte ze řetězu žlutýho panáčka a přidáte pár dalších  PrtSc. Budete-li mít chuť, napíšete k tomu pár slov a přidáte lokační odkaz  GoogleMaps. To je všechno. Ostatní si to projdou sami. Jasně, má to fígl, taky mě to napadlo: co když tamtudy nejel žlutej panáček, že jo? No, tak takový placy neuvidíme. Tím líp, řekl jsem si. Smyslem hry je ukázat kouzlo úplně obyčejných míst, která zná i žlutý leader. Follow him. Úspěch hry? Záleží na Vás. Když nikdo nepošlete nic, tohle je poslední článek toho tématu. Práce mám dost. Budete-li posílat, vznikne nová rubrika, která se bude jmenovat: EXKURZE ŽLUTÉHO PANÁČKA. Smysl hry?  Rád se nechám překvapit. Je to na vás. Pravidla hry? Neotisknu cokoliv. Když otisknu, bude nadpis, autor, kopyrajt a tyhle běžný věci. Zaslané odkazy nezneužiji k žádným jiným účelům, než k zavěšení na tomto webu, pod Vaším jménem. Kam poslat ? Na tento e-mail . 

Zde je pilotní příklad:

Architekt Domů Tatínek

Architekt Domů Tatínek je rozjíždějící se projekt studenta našeho atelieru Aleše Hamhaltera & Kristýny Staré. Ponechme stranou lehce nekorektní název, nad kterým by si posteskla Zaha Hadid s Alenou Šrámkovou, domy prostě mívají i maminky a pojďme k věci. Libreto autorů projektu zní zkráceně takto:

“Architektura doby nikdy nebyla tvořena architekty samými, ale byla, a je vždy dána poptávkou, kterou vytvářela společnost, ať již reprezentována dominantním jedincem či jednotlivci z řad občanské společnosti. Poptávka vychází z konkrétních potřeb jednotlivých lidí, okolností doby a její konkrétní zhmotnění je ovlivněno skrze vkus a kulturní úroveň.
Pokud si jako architekti vezmeme za cíl ovlivnit vkus a architekturu doby, jediná cesta vede přes ovlivnění společnosti jako celku. Uvědomme si však, že měnit názor a vkus hotového člověka je mnohem těžší, nežli se pokusit ovlivnit teprve utvářející se osobnost, která bude vytvářet kulturní úroveň blízké budoucnosti.
Místo, kde se tvoří kulturní úroveň národa je rodina, těsně následována vzdělávacím systémem. Věřím, že je to právě vzdělání a všechny jeho stupně, kam by se měla směřovat naše pozornost.
Současně je všude slyšet, jak je náš školní systém zkostnatělý, založený na memorování telefonního seznamu dat, letopočtů a vzorečků, bez viditelného smyslu jejich použití v praktickém životě. Přičemž témata spojená s architekturou a urbanismem by mohla sloužit ke spojení těchto jednotlivostí do smysluplného celku.
Z vlastní zkušenosti si myslíme, že žáky by více bavilo a vnímali by prospěšnějším učit se o fungování měst, kdo je tvoří, kde si mohou postavit dům a kde by to bylo výhodné, nežli se "šprtat", kolik tun uhlí se vytěží v ostravské pánvi.
Bylo by přitažlivější naučit se ve fyzice, kolik doma protopím energie a jak to ovlivnit, než neustále dokola "sjíždět" kalorimetrickou rovnici pro smíchání abstraktních tekutin. Bylo by i představitelnější dozvědět se, jak se dráha Slunce promítá do života lidí a jejich obydlí, než počítat dobu oběhu měsíce kolem Jupitera.
Projekt vychází z předpokladu, že společnost není hloupá, a že pokud jí poskytneme relevantní informace, dokáže se na jejich základě rozhodnout.
Projekt, jemuž se bude věnovat náš blog, se zaměřuje právě na vzdělávání o architektuře, urbanismu a bydlení obecně, v rozsahu od mateřské školy po školu střední, jež by mohlo podchytit problémy, s nimiž se potýkáme.
Zajistit, že lidé budou vědět, co vše se architektům/urbanistům/územním a strategickým plánovačům honí hlavou a co vše zohledňují při navrhování. Ukázat lidem již v jejich raném věku, že existujeme, že se nás nemusí bát, a že jsme zde, abychom jim poskytli službu, jejíž podstata tkví v možnosti přispět ke kvalitě jejich života.“

Co myslíte? Povede se jim to? Dělají to dobře, špatně, nebo něco mezi tím? To můžete sledovat na blogu Architekt Domů Tatínek zde. Odhaduji, že tamtéž můžete radit, fandit, pomáhat, dávat tipy, ptát se - architektura je Vaše.
V pokračování si můžete pustit video z pilotního workshopu v mateřské školce Bílá:

KUDY DO MNICHOVA A PROČ ?

Před časem jsem zde na blogu upozorňoval na zajímavou akci. Ze studentů našeho atelieru, pokud vím, nejel nikdo, ale re:rozvědka samozřejmě vyrazila. Znát naše (řekněme) ne-mainstreamové kolegy z Evropy považujeme za důležité. Přikládám dokumentární film, který je vyvážený a pravdivý: cesta trvala stejně dlouho jako přednášky, tedy není možné to tajit. Režie, kamera, střih a postprodukce: Honza Vlach, řidič: Ondřej Synek. Photo: Jiří Žid, Second Unit: Hanka Procházková. Summary slovy Honzy Vlacha: "...sledujte Věšení po číslech (3:50 a 4:14 už visí). Nebo se nás zeptejte. Je dost o čem mluvit."
Článek se měl původně jmenovat „KUDY DO EVROPY A PROČ ?“. Mám totiž takovou tezi, jejíž pravdivost není absolutní, považujete-li za evropanství kariéru v BIG či jiném nadnárodním pop-studiu. Ta teze zní: Evropu začneme zajímat, až začneme navrhovat českou architekturu. Méně národovecky řečeno: až budeme specifičtí a pro Evropu zajímaví. Máme co dávat, máme co učit, jenom o tom nevíme, nebo se za to stydíme. U olomouckých syrečků je nám to jasné a u architektury ne? To je Záhada.

Vánoční besídka v 644*)

start FÁZE V. - odevzdání

Na průběh páté fáze se tentokrát můžete vyjímečně podívat předem:

prezentace návrhu FÁZE IV. - pokračování

Dobře to dopadlo. Vyjma neživých nemrtvých odprezentovali všichni. Na rozdílu čtvrtka, kdy prezentovalo šest lidí a pondělka, kdy jelo 18 lidí jsem si uvědomil, jak absurdní je lhát, že se lze něco naučit v povinném počtu 24 studentů na atelier. Nejde. Zodpovědně ne. Já vím, jasně, souložit se také dá 30 sekund. Myslím, že to dělají králíci. Nejsem si jistý, že se to chci naučit a nevím, jestli bych se odvážil nazvat to milováním. Každopádně v pondělí jsme pomilovali osmnáct lidí po dvaceti minutách a připadali jsme si tak nějak …. nedokončení, řekl bych. Buď se máme co učit, nebo se budeme muset ještě nějak pohonit. To zodpovědně promyslíme. Na videu se můžete podívat na stav unie. Jako obvykle je to němý film, takže nevíte, co tomu říkáme. Úkolem této fáze bylo „vyloupnutí materie“ a většinou jsme říkali, že je hodně co dělat a častokrát předělávat, posuďte sami. Myslím, že studenti zpětně pochopili, proč jsme chtěli "obraz o čem to bude" hned na začátku semestru, po čtrnáctidenních analýzách. Nyní někde chybí osobitost, někde Karlín, někde komfort a pohodlí, někde intimita, někdy je to na opravdu skvělé cestě, někdy se zoufale posunuje okénky. Bude to dobrodružné, držíme palce a těšíme se. Veselé Vánoce.



Jako obvykle fotky:

prezentace návrhu FÁZE IV.

"Velké" jsme plánovali na jeden den opakující se během čtrnácti dnů. Podstatou práce našeho atelieru je diskuse, která se rozbíhá během konzultací. Hmmm. Protože nemůžu mít ve škole psa a v deset nás ze školy někdo rozhlasem vyhodí, nemůžeme dokončit rozdělanou práci. Tedy Velké prezentace se začly institucuonálně přehupovat do dvou dnů .... a logicky všichni studenti v hlavách počítají s tím pozdějším termínem. Tedy napsal  jsem mail, kde bylo jasné, že VŠICHNI přijdou připraveni první den. Naše metoda spočívá mimo jiné v tom, že se studenti nejlépe učí od sebe na vzájem - reší ten samý problém. 
Přišlo jich šest. Plánoval jsem odejít domů. Spánek by se mi moc líbil. Pak jsme studenty v příjemné pomalé atmosféře odkonzultovali, alespon dostali času jak se patří.

Ateliery od nás nedostane student, který tuto poslední konzultaci neabsolvuje. V pondělí jsme plánovali bez keců nepřijít a spát - dtto jako studenti ve čvrtek. Jsme fakt hrozně unaveni, Ondřej i já,  to by nevěřili. Takže v pondělí jinak. 1. varianta: solidně odkonzultujeme 13 lidí, kteří se dají stihnou do normálních večerních hodin, ti co nezkonzultují budou vyhozeni z atelieru. 2.varianta: odkozultujeme, úplně všechny, co konzultovat měli a máme tedy na každého několik vteřin. Jsem zvědavý, kterou verzi si studenti hlasováním vyberou.
(většinou mi argumentují tím, že mají tolik předmětů, takže "nic nestíhají". Hmmm, pokud je výsledkem to, že v magisterském stupni neovládají například typologii bytového domu, tak bych se být školou zamyslel).

Zde je video a pod ním jako obvykle fotky:

pozvánka na prezentace IV.FÁZE návrhu

Po dvou týdnech individuálních konzultací přišel termín ukončení IV.FÁZE. Ukončení každé fáze návrhu se děje formou prezentací, které jsou otevřeny veřejnosti. Pravidla hry jsou stejná jako vždy: 1.naše kafe je Vaše kafe (nedostatek hrnků bude řešen samozřejmě velice flexibilně), 2.naše limonády jsou Vaše limonády 3.naše židle jsou naše židle 4.Vaše telefony nebudou zvonit. Termíny: Čt 15.12.2011 od 10:00 nejpozději do 19:00, Po 19.12.2011 od 12:00 nejpozději do 21:00. Jste srdečně zváni a Vaše slovo je vítáno. Obsah IV.FÁZE návrhu si je možné osvěžit zde .

HUISWERK

HUISWERK ARCHITECTEN zavěšuji pět minut po dvanácté. Letos se rozdělili na dvě party: Bowenbouw Architecten a Collectief Noord.  Vzhledem k tomu, že to bylo nedávno, stránky HUISWERK jsou stále platným dokladem jejich práce. Vřele doporučuji web prolistovat. Mimo jiné je velice zajímavé sledovat způsob získávání zakázek. První ceny v „malých“ soutěžích: policejní stanice, hasičská stanice, dostavba mětského centra atd … inspirativní. Profil studia je pro mne ideálním reprezentantem neupocené kanceláře architektů 40+-. Z prací studia je cítit humor, poctivost, švih a ze způsobu vedení kanceláře transparentnost.

HildundK

Termín „česká přísnost“ mi připomíná něco jako „betonová pneumatika“ nebo „kukačka z hodin odlétá do teplých krajin“. Češi nikdy přísní nebyli a pravděpodobně nebudou. Z několika důvodů. Hledejte je sami, je to přísnější. Na západ od Rozvadova se staví poměrně střízlivě a nevím, jak to nazývají. Možná „německá přísnost“. Mnichovští HildundK umějí být přísní jaksepatří, když je to namístě. Není to jediná struna. Klíčová slova jsou: humor, nadhled, střízlivost, adekvátnost, kontext, solidnost, stavitelství, pečlivost, detail, ornament, řemeslo, tradice. Je radost koukat se na někoho jak staví, ví proč, ví co, a nemá to okoukané. Vlastně má, ale to by byl dlouhý článek o tom, kam se kouká a jak s tím pak nakládá.
Mnichovské studio Hild und K Architekten bylo založeno v roce 1992 bývalým studentem Miroslava Šika Andreasem Hildem a Tillmannem Kaltwasserem. Poté co „K“ zemřel, převzal jeho roli společníka v roce 1999 Dionys Ottl. Neznáte-li, seznamte se. V pravém sloupci je přidaná adresa kvalitních webových stránek.

VĚŠENÍ PO ČÍSLECH

Studenti neznají reference, které bych očekával, že budou znát. Vlastně jsem myslel, že se od nich v tomto ohledu hodně nového dozvím. Není tomu tak, příčiny jsou vedlejší. Uvědomil jsem si, že požadujeme po studentech způsob uvažování, který neznají a při kterém je mimo jiné potřeba opřít se právě o tyto reference. Zjednodušeně řečeno o práce architektů, pro které nejsou jedinou referencí učebnice architektury a časopisy, které se válí u kadeřníka. Původně jsem si vzal úkol, který nejsem schopen plnit: plánoval jsem zavěšovat odkazy na architekty či studia, doplnit je iniciačním článkem, videem, vysvětlit proč jejich práci považuji za inspirativní atakdál. Nemám na to čas, příčiny jsou vedlejší. Rozhodl jsem se k jiné variantě: prosté zavěšování odkazů do pravého sloupce tohoto blogu. Budu se snažit při každém zavěšení nového odkazu upozornit podobně lapidární anoncí jako je tato. Jako čtvrté v řadě tedy upozorňuji na MONADNOCK, kteří zde visí už týden:

nedělní příloha - TIP NA VÍKEND

A je tady sobotní vydání s nedělní přílohou. Tentokrát vám poradíme JAK SI PRODUKTIVNĚ UŽÍT DEPRESI. Nejprve je třeba kvalitní depresi pořídit. To dá rozum. Vzhledem k tomu, že čtenáři blogu jsou poměrně kreativní, nebude to velký problém. Způsobů je nekonečně mnoho. Některým z vás stačí obyčejný nákup. Pokud i v železářství, kam jste si šli původně pouze pro hřebíky, hrají nahlas vánoční koledy, máte jí poměrně bez práce. Někdo potřebuje víc. Z člověka, kterého znáte dvacet let a původně jste si ho vážili, se stal neonormalizační aparátčík bez skrupulí, plně vybavený selektivní pamětí. Prostě kamarád do nepohody. Máte-li nadbytek času, můžete ho s klidným srdcem nazvat sviní. Šup a máte jí. Kdo si opravdu neví rady jak na to, odkaz je třeba zde nebo zabodněte nůž kamkoliv do jakýchkoliv novin a chvíli čtěte. Můžeme se tedy shodnout, že ulovit depresi je bezproblémový úkol. Většina čtenářů považuje za denní rozkaz deprese se co nejdříve zbavit. Volejbal, badminton a tak. Opak je pravdou. Důležité je udržet jí produktivně až do pondělí a opravdu pořádně si užít Week-End. Zbavovat se deprese je zbytečné mrhání energií a každý odborník vám řekne, že o to dřív se vám vrátí i bez vánoční koledy. Škoda rozkopaných popelnic. Nehazardujte. Jde to i po dobrém. Ideální je počasí kolem nuly a mírné mrholení. Slabší povahy si musí zatáhnout závěsy a pustit Swans. Někdo musí vymalovat asfaltem obývák. Je to na vás. Čím víc keců, tím hůř. Svojí cestu si musí najít každý sám. Jste dospělí lidé a máte naši důvěru. Vy to dokážete ! Víkend vám pěkně uběhne a v pondělí se vzbudíte do růžova. Ideální čas poslat neonormalizátora bez emocí do prdele. Enjoy!


.


Nedělní strip ? Samozřejmě:

WAS GEHT UND WO ?

Konference s podtitulem: DIE JUNGERE ARCHITEKTURSZENE IN EUROPA



WAS GEHT UND WO je konference pořádaná Technickou universitou Mnichov 9.prosince 2011: vhled do soudobé (nedávné) architektonické scény v Evropě. Jakými metodami mladá generace reaguje na podmínky, kterými je ovlivňována dnešní architektura … Odhaduji, že se nejedná o formální akci. Podle jmen a práce studií, která budou přednášet a diskutovat předpokládám, že se chtějí setkat, ukázat práci, seznámit se. Pokud pojedete, budete to mít lehce komplikované, protože většina studií pochází z protestantského kulturního prostředí a na jejich práci je to samozřejmě vidět. Jako takové je k nám nepřenositelné (… na to ostatně častokrát narážíme při konzultacích v našem atelieru). Esence jejich práce a především přístup k navrhování, ale může být zajímavý a aplikovatelný v tradičně nestřídmém a zdobném českém prostředí. Odhaduji, že styčným bodem konference bude, velmi zjednodušeně řečeno, „každodennost“.

Na flyeru akce si všimněte, že území východní Evropy je prázdné. Není to náhoda. Zaplnit jej budete muset v budoucnu Vy. Většinu jmen a architektonických studií pravděpodobně neznáte. Zdejší média zajímá jiný segment. Být Vámi, tak se jedu podívat, co tvoří Vaši generační kolegové v praxi. Být mnou … tak bohužel nejedu, pátek je jeden ze dnů, kdy si musím vydělat peníze na to, abych Vás i nadále mohl učit na „české technické universitě“. Tak šup na kola.

Čekáte na ten důležitý odkaz, že jo ? Zde je. Dozvíte se tam vše potřebné. Potřebná je i motivace:

překvapení

Všimli jste si. Celý semestr studenty fotím a filmuji. Včera se situace nečekaně obrátila. Vstoupili jsme do ateliéru, hrála hudba z Popelky, nekompromisně si nás posadili na židle, byli jsme nepřipravení, zaskočeni, překvapeni, přistiženi. Moje povinnost je dát video, které studenti filmovali, na blog, protože jim to také dělám. Tady je:

Nedělní příloha – KAM ZA KULTUROU

A opět je tu nedělní příloha sobotního vydání. Tentokrát bude o kultuře. Je neděle. Část z vás právě teď pracuje, někteří sportujete, někdo přemýšlí, jestli půjde nakupovat vánoční dárky nebo vyvraždí rodinu, někdo se vydal až do Přírody. Ostatní se vypravili za Kulturou. Máte za sebou týden života. Vstáváte pravděpodobně v půl osmý, poněvadž tak je tomu v Rakousku - Uhersku zvykem. Dojdete do atomárny a tam máte těžkou volbu: podívám se na net, nebo začnu drtit hned ? Kolem oběda hned dvě osudové volby: půjdu do sebe nasypat fodder ve dvanáct, nebo až v půl jedný ? V přeplněné restauraci opět volba: budu na dotykovým displeji vyřizovat maily ? Vpodvečer končí první směna a začíná druhá. Socializace. Kdo nikam nechodí, jako by nebyl. Znám machry, co za večer zvládnou tři akce a víc. Překračují normu o 300%. Jedna ze tří akcí musí být kulturní, ob den multikulturní. Je kolem půl dvanácté PM a šichta končí. Kultura je za námi a je třeba se vyspat na další směnu v atomárně. Neděláte to tak a cítíte výčitky svědomí ? Hmm, zatím nabízím kulturní tip, o atomárně bude řeč někdy příště.
Dostal jsem totiž spásný nápad a hledám pro něj partnera, který sežene evropský grant. Sám to nezvládnu. Uspořádám výstavu. Ideální je Valdštejnská jízdárna. Prostor bude rozdělen na kóje 2,5 x 2,5 metru. Tak a teď to podstatné. Vstupné. Nebude nijak nízké, protože kvalitní kulturu nelze dostat levně (že jo). Zaplatíte vstupné a dostanete lístek. To je velice důležité. Materializuje fakt, že nemarníte čas. V každé kóji bude postel. Na postel si můžete lehnout a dvě hodiny beztrestně ležet a spát. Právě konzumujete kulturní akci. Odhaduji, že tak spokojeně a bez výčitek svědomí jste se ještě nevyspali.
Já vím, je to geniální. Samozřejmě. Geniální nápady nevytlačíte, ty přicházejí neplánovaně. Tenhle přišel v den, co jsem měl mít po šichtě přednášku v Roxy. Řekl jsem si: „Nabídneš publiku, jestli se nechtějí na nějakou přednášku vysrat a pořádně si zdřímnout“. Zaplatili šedesát korun, takže by se necítili provinile. Lehli bychom si a povídali, postupně by se povídání vytrácelo, vytrácelo a vytrácelo, až bychom všichni spali. Sálem by se ozývalo spokojené oddychování. Možná jsem někoho svojí disciplinovaností připravil o krásný zážitek, na který se mu teď seběhly sliny. Tak se omlouvám. Příště.


Tradičně nechybí nedělní strip:

re:přednáška v ROXY/NoD

NEUTRALFRESH