NEDĚLNÍ PŘÍLOHA BYDLENÍ - Kde domov můj

Dělal jsem pořádek. Vrátil jsem se ke dvěma starším textům, který jsem před lety psal pro tematické číslo ERA21. Pro zajímavost jsem si je přečetl. Takhle tenkrát zněly:

Martin Fleischmann: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Semestrální projekt Martin dělal jako studii k bakalářskému projektu. Vynechám úvod. Na konci je k přečtení část posudku, která se nezabývá technickými částmi projektu. 

Kristýna Pokojová: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

První „velký projekt“ Kristýny Pokojové ze třetího semestru. Na místo bloku měla autorka od počátku vizi teras, ulic ve svahu, vědomě či intuitivně odkazující na dnes již neexistující zástavbu kopce Mrázovka. Konec konců i odkaz na vilové čtvrti pražských kopců. Nízká podlažnost, relativně malá podlažní plocha celku - na hranici rentability, vysoký komfort bydlení. Hledání rozhraní individuálního a kolektivního bydlení. Jedna struktura nebo soubor rodinných domů? Správně položené otázky a solidní výchozí teze. Řešení má diskutabilní momenty. Díky za ně. Na počátku studia se naši budoucí kolegové častokrát pohybují mimo rámec spolehlivých šablon a to je důležité. Všechno ostatní se totiž mají čas naučit. My je můžeme znechutit nebo podpořit. Co myslíte?

NEDĚLNÍ PŘÍLOHA BYDLENÍ – DĚTSKÝ KOUTEK

Na interních debatách učitelů technické university jsou studenti častokrát nazýváni „dětmi“. Uvědomil jsem si, jak hodně mi to vadí. Dětmi nejsou. Jsou zásadní silou, na jejímž angažmá závisí budoucnost školy. Tedy i moje. Moji rodiče v jejich věku měli dítě – mně. V jejich věku jsem se šel nechat zbít na Národní třídu a doufal v lepší budoucnost. Nejen že dětmi nejsou. V jejich rukou leží vzdělávání. Oč si neřeknou, to se nestane. Stane se cokoliv co nechtějí, neřeknou-li ne. Pokusil jsem se to napsat:

Jakub Neumann: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Další z projektů, které vznikly před rokem na Zatlanku. Tématem byl bytový dům resp. domy na pozemku velikosti městského bloku. Za pozornost stojí mimo jiné řešení nároží. Otevření bloku, které koresponduje s hlukovou mapou místa. Nárožím se tedy stává pomlka se stromem a vstupem do dvora či v tomto případě nádvořím se stromy. Zajímavá je náhrada opěrné zdi z kyklopského zdiva zdí z hrubého betonu, ve které jsou lodžie bytů nejnižšího podlaží. Realisticky působí i jedno s nejatraktivnějších míst půdorysu bloku – severovýchodní cíp bezprostředně sousedící s kopcem. Zdrženlivost a kultivovanost spolu s kvalitními půdorysy tvoří z návrhu jeden z nejrealističtějších v semestru.

Zadání letní semestr 2016

Téma:  Železniční stanice Praha Výstaviště

Pracovní teze:  Plánovaná Modernizace trati Praha – Kladno s připojením na letiště Ruzyně přináší na trase několik nových železničních stanic nebo dopravních uzlů různé důležitosti a významu.

Tématem letošního zadání je návrh železniční stanice Praha-Výstaviště včetně přilehlého viaduktu. Součástí návrhu je dopravní řešení vymezeného prostoru. Součástí zadání je vystavění teze, co vše má obsahovat „budova železniční stanice“ resp. odpovědi na otázky: je navrhovaná železniční stanice „budovou“ nebo „technickou infrastrukturou“? Kde se nachází hranice mezi infrastrukturou (dopravní stavbou) a mezi budovou? Má železniční zastávka doplňkové funkce? Pokud ano, kdo je investorem a kdo vlastníkem? Co je ekonomické? Co je městotvorné?

Součástí semestrální práce je sběr dat a analýza. Vystavění dalších otázek a tezí, které jsou součástí tématu. (*for English summary scroll down)

Pozvánka na závěrečné kritiky - zimní semestr 2015/2016

Kritiky budou probíhat v našem školním atelieru na Fakultě architektury v Dejvicích. Oponety budou: Martin Jančok ( PLURAL ) a  Marek Chalupa ( CHALUPA ARCHITEKTI ). Kritiky začínají v 9:30 vysvětlením semestrálního zadání (zde). Každý student bude prezentovat svůj návrh, oponenti ho zhodnotí a nad každým projektem proběhne kratší či delší diskuse. Kritiky jsou otevřeny veřejnosti, která je tímto zvána.

Zadání zimní semestr 2015/16

Téma: Bytový dům/domy Plzeňská

Pracovní teze: Objekt České pošty je v nedobrém fyzickém stavu. Objekt je sice možné rekonstruovat, ale jednou z variant je jeho odprodej a přesídlení provozu Celní pošty jinam. Parcela vzniklá případnou demolicí je z několika důvodů výjimečná. „Praha“ chce s předstihem prověřit variantu investice do pozemku a stavby bytového domu (či domů) na místě Celní pošty a vyznačených pozemcích.

Parcela se nachází v problematickém území: údolí Plzeňské ulice, městské bloky, nedokončené bloky, zbytky industriálních staveb, nově vznikající bytové domy, dva sousední kopce s luxusním rezidenčním bydlením. Místo momentálně není považováno za ideální adresu, ale změna je pravděpodobná. Jaké jsou kompetence vývoj ovlivnit? Co všechno je třeba určit?

Parcelu lze chápat jako místo pro dům, který může výrazně ovlivnit okolí.

Daniel Parachin: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Obvykle to nedělám. Možná mne vyprovokoval Daniel svojí deklarovanou racionalitou, zpod které vylézala citlivost, zvědavost a možná intuice. „Rastr ti sám o sobě nic nevyřeší“, vykřikl jsem (nebo tak nějak), „řeš, co řešit potřebuješ, řeš bydlení a to co považuješ za důležité, na ostatní se klidně vyser“. Tak se Daniel pustil tou složitou cestou. Opustil všechny opěrné body, které se v prvním ročníku naučil a svůj první projekt zpracovával intuitivně, zkoušel, odkud kam chce vidět, kam jít, jak vypadá výhled, když leží v posteli, co může být okno … Rastr zmizel a s ním i mnoho důležitého. Konstrukce třeba. Proč ne. Dlouho vedeme diskusi na téma zda vyučit komplexně schopné roboty nebo nechat studenta ať si do hloubky a pečlivě sám nalezne a vyřeší jen střípek komplexity … tu cestu už nezapomene ... a objeví, že má schopnost otevřít svoje vlastní téma. Nevím, jestli Daniela semestr víc bolel nebo bavil. Proto sem jako obvykle nezavěšuji jen výsledek, ale i průběh. Nijak pečlivě, spíš kaleidoskopicky. Daniel víc přemýšlel, než kreslil. Byl to důležitý semestr. Měl by být delší. Měl jsem strach? Měl.

Natalie Oweyssi: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Blok „Na Zatlance“ byl prvním velkým projektem Natalie – (ze druhého ročníku). Ten semestr jsme vzali víc studentů, kteří to měli podobně (uvidíte). 

Prvním inspiračním zdrojem – řekněme klášterem – Natalie odpověděla na otázku, jak se jeden autor může postavit k velkému celku a nenapodobovat rostlost či různorodost města, (neřku-li mnohost uličních fasád). Všimněte si tří dominantních vstupů do dvora, samozřejmá práce s překvapením a kontrastem. To není žádná srabárna. Na fotkách modelu se podívejte na vtipné uzavření dvora směrem ke kopci a zároveň vstupem tamtéž. Byty? Velmi solidní komfort a hezký půdorys. Dva na schodiště? Ano, to je málo. Bylo potřeba dodržet malou hloubku traktu, aby dvůr zůstal důstojným dvorem. Je co kritizovat? Ano. Proč to dělat, když studentka nalézá cestu s radostí, nebojí se, a ví co dělá. Jsem si jistý, že bude hledat dál. Dostala Áčko? 

Pavel Mahdal: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Z Pavlova autorského textu vypichuji větu, ke které bych se měl jako vedoucí projektu stavět krajně nedůvěřivě … ale je mi blízká: „Občas mám totiž pocit, že některé „věci“ zaniknou ve chvíli kdy je vyslovíme“. Nemyslím, že Pavel přesně to co napsal, dokázal, ale východisku rozumím. Je křehké. Začal romantikou pokřivených tajuplných vnitrobloků, kde posléze musel díky spoustě našich racionálních námitek ubírat, ubírat a ponechat jen esenci. Mám chuť držet palce a fandit. 

Závěrečné kritiky Školy Květnice

Semestrální práce skončila. Zase jsme si vzali o chlup větší krajíc než jsme chtěli. Klid! Dopadlo to dobře. Závěrečné kritiky by se neobešly bez Davida Krause, Igora Kovačeviče - děkujeme. Byli skvělí. Studenti? Mají moji úctu. Jednotlivé práce se objeví zde na blogu. Nejprve se tu však objeví ještě několik prací ze semestru minulého. Ke konci semestru už nešlo psát, učit a pracovat najednou. Ti co tvrdili, že se to nedá zvládnout měli pravdu. Ti co říkali, že si zvyknu se mýlili.

Jedním z témat letošního semestru bylo znejisťování studentů v pohodlném zabřednutí do klišé, které náš atelier sám sobě vytvořil. "Vedeš to méně pevnou rukou" řekl Igor. I tak se to dá říct. Méně pevná ruka dá víc práce než jsem čekal. V pondělí při hodnocení prací si o tom zkusíme říct víc. Jako vždycky studenti uslyší zpětnou vazbu od nás a my od nich.
Teď každý sám. Já jdu kosit louku. Už je metr vysoká a začíná polehávat. Studenti začnou plnit ostatní školní povinnosti, které se jim během semestru nakupily. Svítí slunce. Hej!! tenhle víkend všichni povinně ven ze tmy. Odhlaste se z fejsbůku.

Pozvánka na závěrečné prezentace - letní semestr 2015

Vojtěch Hasalík: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Zavěšujeme další projekt zimního semestru. Vyvolal otázky? Ano, vyvolal. Máte raději konkávní nebo konvexní prostor? Má se deformace půdorysu projevit na fasádě? Jaký má sama o sobě smysl? Jak pokračovat? Může se dům smykem odklonit od uliční čáry? Udrží vzrostlý strom nároží? Vojta si otevřel téma. Otázek a odpovědí bylo více. Na některé si uděláte názor sami a jistě si nějakou otázku také položíte.

Alžběta Widholmová: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Další z možností jak chápat Smíchov na úpatí kopce. Viladomy v zahradě. Jiné měřítko, odlišný způsob sdílení soukromých prostor. Vevnitř i venku. Romantika, kontakt, biedermeier. 

Vojtěch Ružbatský: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Zavěšujeme další projekt ze zimního semestru. Už máte s čím srovnávat. Tentokrát je tu navíc issuu publikace úvodní analýzy a teze konceptu, která byla pro Vojtův projekt klíčová. 
Myslím, že tentokrát prohlížíme projekt, kterého (především estetické) kvality lze špatně zachytit na papír ... tedy alespoň odhaduji, že jeho kontroverze nemá na papíře adekvátní oporu. Uvidíme.

Eva Rosenová: "Bytové domy Na Zatlance" - diplomní projekt ze zimního semestru 2014

Projekt Evy Rosenové je poslední školní projekt - diplomní. Vyjma obvyklých příloh, issuu a autorského textu si tedy můžete přečíst oponentský posudek Martina Tycara a hodnocení vedoucího diplomní práce.

Kateřina Gloserová: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Zavěšujeme první práci ze zimního semestru. Letos budou bez velkého úvodu a hodnocení. Prohlédněte si práce sami, bez návodu. Obrázky na blogu jsou jen část práce, celou práci si můžete prohlédnout na přiložené issuu publikaci. Na konci příspěvku je jako vždy autorský text. Pro pochopení práce doporučuji přečíst zadání semestru. Odkaz je na konci textu. Ptali jsme se: jak postavit dům ve velikosti jednoho městského bloku? Jak navrhovat na parcele kde je vysoká "realitní mapa". Co to je STANDARD. Co to je LUXUS? Co to znamená KOMFORT? Proč se v Praze špatně hledá solidní bydlení a zároveň je vysoké procento bytu prázdných? Proč se lidé stěhují za město, kde za cenu pražské garsonky koupí rodinný dům? Otázek bylo mnohem více. Byl to koncentrovaný semestr. Tohle je odpověď Katky Gloserové.

Semestr začal - první dilema ... a čas.

Zadání letní semestr 2015

ŠKOLA KVĚTNICE

Anotace: Tématem semestru je stavba základní školy. Rychle rostoucí počet obyvatel v širším okruhu kolem Prahy dal vzniknout zajímavému fenoménu. Původním obcím, v jejichž katastru proběhla v devadesátých letech kobercová zástavba rodinnými domy, několikanásobně narostl počet obyvatel. Tento nárůst není většinou zohledněn v růstu infrastruktury a občanské vybavenosti.

Jedním ze základních kamenů obce bývá škola. Základní škola v Květnici vůbec není. Počet obyvatel narostl z původních 112 na 2580 obyvatel. Tématem semestru bude studie základní školy v souvislostech naznačené konstelace. Tedy škola, do které budou chodit děti původních obyvatel, děti nových obyvatel, škola, která je průnikem představy o škole pro děti i rodiče různých kořenů a zázemí. Škola na fyzickém rozhraní dvojího kontextu. Tématem bude úvaha, co to škola je. Co to je veřejná stavba. Úvaha o adekvátním zásahu architekta do formování života dětí.

Typografie v architektuře

Následující text vznikl z iniciativy Jaromíra Čížka, studujícího na umprum architekturu. Mirek si vzal stáž v atelieru Tvorby písma Karla Halouna. Zadáním byla příprava publikace na téma písmo v architektuře. Jednou ze součástí knihy měly být, k tématu se vztahující, rozhovory s architekty. Zde je výsledek. Děkuji Jaromíru Čížkovi za svolení s publikováním jeho práce. (Na blog jsem pro srozumitelnost přidal obrázky. Součástí článku nebyly.)

Typografie v architektuře

Rozhovor s Michalem Kuzemenským

Jaromír Čížek

Pedagogické vedení: Karel Haloun, Tomáš Brousil, Radek Sidun a Pavla Pauknerová

Jazyková redakce: Lenka Jindrová

Jak byste charakterizoval vztah architektury a typografie?

To je těžká otázka, protože architektura je velmi široký pojem. Ale kdybychom ten vztah zaměřili na typografii a město, je pro mě písmo nedílnou součástí veřejného prostoru. A v případě architektury je to vlastně stejné, protože téměř cokoliv, co člověk dělá uměle, jako protiklad přírody, se neobejde bez písma a znaků. Jestliže je stavba něco umělého, tak my si ji písmem nebo znakem označujeme.

Máte nějaké oblíbené příklady uplatnění typografie v architektuře?

To je otázka, které jsem se bál. Bohužel si nevzpomenu. Ať se mě totiž zeptáte na cokoliv, třeba na oblíbenou hudbu nebo cokoliv dalšího, nedokážu odpovědět. Není to tak, že bych neměl oblíbené příklady, ale nejsem ten typ „vzpomínače“. Ve finále bych jich za hodinu řekl spoustu, ale takto odpovědět neumím. Spíš, jak už jsem řekl, je pro mě tématem vztah typografie a města, protože mám dojem, že v některých případech městské domy typografii a branding zvládají lépe než v jiných. Dost mě rozčiluje, když vidím u kolegů baráky, které nemají prostor pro písmo a reklamu. Dnes se hodně mluví o tom, že na domech nemá být reklama. To ale přece není pravda! Neměla by být tak vulgární, jako většinou je, ale v momentě, kdy při navrhování nemyslím na vývěsní štít a podobné věci, tam zkrátka něco chybí. Mám s tím i vlastní zkušenost. Navrhoval jsem velmi pečlivě do posledního detailu nárožní dům. A když jsem ho dokončil, tak (aniž bych cokoliv ovlivňoval a aniž by se mě kdokoliv ptal) na něm jednoho dne přibyla červená cedulka s názvem ulice. Byl bych si předtím mohl usmažit ruce, aby mi perfektně doběhlo sklo k oceli, a přitom nepočítám s něčím, co notoricky znám, co každý turista hledá a co se předpisově umisťuje v dané výšce a dané vzdálenosti od rohu domu. Když se podíváte na městské baráky z určité doby, automaticky měly vymezená místa, kde byla reklama. Měly zkrátka nějaké místo připravené pro písmo. V současné době to tak ale často není. Děje se automaticky to, že se „podřízne“ barák, od země do výšky tří metrů je sklo a děj se vůle boží. A protože nejsou peníze, skončí to polepením nějakými cik-cak fóliemi. Neumíme moc navrhovat ty části budov, které jsou ve ve výšce očí tak do šesti metrů. Extrémním případem je Zaha Hadid – kde zbývá místo pro typografii na jejích stavbách, které jsou na jedno použití? Dalším příkladem je Tančící dům, který je nárožním domem na nábřeží.

Když vznikl, řešilo se, že jsou na něm na sklech polepy s nápisem Pizzerie. Říkal jsem si, kam to ten majitel pizzerie měl asi napsat? Kam to měl umístit? Architekti často zapomínají, že jejich baráky budou někdy nějak označené. Nepočítají nejen s názvem ulice, ale ani, a teď vybočuji z tématu typografie, nemyslí na to, že se před jejich barákem ocitne dopravní značka, která musí být normativní, a jejich dům to musí nějak unést.

Naše pozvánky se mění. Měníme se i my?

Vždycky takhle mezi dvěma semestry děláme vniřní inventuru. Někdy pomáhá i docela formální.

Nedělní příloha bydlení - parkování v Praze

„Excuse me, can you help me?“

„If I could…“
„Where are the lines in the streets?“

„Which lines?“

„The lines in colours.“
„So … there are no lines here.“

„So where can I park?“

„All around here“
„That´s not true. At blues lines, I can´t.“

„No blue lines in this quarter. By the way, you can´t park at yellow lines either.“
„Yellow lines?“

„Yes, yellow lines.“

„Where are those?“

„I don’t know, somewhere else.“

„And blue ones?“

„Somewhere else too.“
„Where?“

„In some quarters.“

„In which ones?“

„I don´t know …  can´t say without internet.

„So where can I park in Prague?“

„Sometimes anywhere, sometimes at thick white dashed lines, but maximum two hours.“
„And than?“

„You come back and pay again.“

„I can´t pay at once?“

„No.“

„I don´t get it.“

„Do you really want advice?“

„Yes!“

„For how long are you in Prague?“

„Six days.“

„Park anywhere you like.“

Prezentace smíchovského bloku

Závěrečné kritiky semestrálních prací proběhly od pátku ráno do soboty. Děkujeme externím oponentům - Markovi Chalupovi a Davidu Krausovi - dali to s námi celé a jejich kritiky byly pro studenty důležité. 

Pozvánka na závěrečné prezentace - zimní semestr 2014/15

Vojta Jeřábek: „Doplnění městské struktury v Michli“ - semestrální projekt z letního semestru 2013

Zavěšujeme další práci z letního semestru 2013. Tenkrát jsme záměrně vybrali zdánlivě neatraktivní místo v Praze a vyzkoušeli ukousnout si větší krajíc. Studenti pracovali přesně na rozhraní urbanismu a architektury. Takzvané „otáčení talíře“ je smyslem těchto úloh. Zadáváme je proto, aby si studenti uměli představit kompetence obou profesí a naučili se vzájemnému respektu v době, kdy ještě svojí vlastní „specializaci“ nemají vybranou.

Výsledkem práce je sice detailně vyřešený obytný soubor z pera jednoho architekta, ale stejně tak by jím mohl být i zastavovací plán. Tímto prizmatem jsme úlohy vedli a zpracovávali. Domníváme se, že bez znalostí zákonitostí urbánního i architektonického detailu a pochopení vzniku vnitřní struktury domů urbanista později nebude umět zpracovat kvalitní zastavovací plán (regulační plán, chcete-li). A naopak. Chceme, aby studenti, naši budoucí kolegové, v poloze architekta spolehlivě poznali špatně udělaný (například přeurčený nebo naopak vágní) zastavovací plán a uměli ho odborně rozporovat.  Práci jsme si zkomplikovali podmínkou, že parcela musí být zastavitelná na etapy, tak aby v každé fázi bylo území dokončené, prostupné a použitelné. Zvykáme si navrhovat v nepředvídatelných podmínkách trhu, který ne nakrátko zadefinovala krize.

Objem práce v semestru byl limitní, ale zvládli ho všichni studenti. Takhle to udělal Vojta Jeřábek:

Ondřej Blaha: „Doplnění městské struktury v Michli“ - semestrální projekt z letního semestru 2013

Rozhodli jsme se  mimo pořadí uvádět starší práce atelieru tak, jak se nám chce a tak, jak nám připadají pro současnou práci atelieru inspirativní.
Zavěšujeme práci Ondřeje Blahy, která se jmenuje „Doplnění městské struktury v Michli“ a stejné zadání dělal celý atelier v letním semestru 2013. Ondřej si jí vybral, když studoval druhý ročník - jako bytovou stavbu. Semestrální projekt zde trochu drze nedoprovázíme obvyklým výběrem finálních obrázků, ale pouze prvními „obrazy domu“ z prezentace, kterou Ondřej udělal tři týdny po začátku semestru. To je naše metoda výuky. Kompletní semestrální projekt doporučujeme k prohlédnutí na přiložené ISSUU digitální publikaci. Nechtělo se nám nuceným výsekem zbanalizovat význam práce a dezinterpretovat Ondřejovo myšlenky. Přidáváme pár pohledů na některé z objektů celého komlexu pro ty, kterým se nebude chtít listovat.

Lecture: Jonathan Sergison and Stephen Bates, "On Continuity"

„O kontinuitě“. 
Doporučuji velice. Dejte si čas. Stojí to za to. Děkuji Harvard University GSD, že veřejně sdílí přednášky.

Thanks to Harvard University Graduate School of Design for public sharing for educational purposes.

Čtvrtá prezentace - zimní semestr 2014

Termín veřejné prezentace a kritiky dokončených prací se blíží .... dozvíte se ho na našem blogu ... bude to přibližně někdy okolo přesně 16.ledna v 9:00 v místnosti 644 ... ale do té doby se tady dozvíte ještě spoustu starých věcí.

Klíč k úspěchu architektonických soutěží - nedělní příloha

Originál textu byl psán pro slovenský časopis ARCH č.12/2014 u příležitosti soutěže na Mestký úrad v Leopoldove.

Přemýšlím-li nad soutěží v Leopoldově, chtě nechtě mne napadá česko/slovenská sebereflexe. V Čechách bylo před několika lety vypisováno žalostně málo architektonických soutěží, tedy soutěží o návrh. Jejich počet rychle vzrostl. Dá se předpokládat, že počet vypsaných soutěží na Slovensku poroste. V Čechách se to nestalo samo sebou. Soutěží začalo před třemi, čtyřmi lety, přibývat logaritmickou řadou, díky soustředěnému tlaku a práci angažovaných lidí z naší profese, personálně obměněnou komoru architektů v to počítaje.
Stejně tak jako na Slovensku nebyl v Čechách boj o zvýšení počtu a kvality soutěží jednoduchý. Záměrně používám patetické slovo boj. Poprvé jsem od svých slovenských kolegů o leopoldovské soutěži slyšel s přídomkem „kulturní počin roku“. Rozumím. Zažíváme stejný boj, stejné nadšení a stejná očekávání. Důvěrně to znám. Děláme to také. Jen je těch kulturních počinů momentálně víc. Proč je to křehké? S napjetím očekáváme moment, až se tento počet překlopí do velkého počtu realizovaných stavebních děl, které vznikly na základě soutěží. Pak si oddechneme. Ustane boj, ubude kulturních počinů a soutěží bude pravděpodobně pomalu přibývat. Nebude totiž problém vysvětlit, proč je to skvělý nástroj. Možná nebude potřeba vysvětlovat nic. Po dobré službě je samozřejmá poptávka. Do té doby zadržujeme dech. Jestliže v Čechách soutěží zatím neubývá, musí přibývat úspěšných děl.  Pojďme zažívat stejný strach.

čtvrtá pracovní prezentace - POZVÁNKA

Třetí prezentace - zimní semestr 2014

Vlastně mě napadá ... úplná banalita. Každej den studia je jen jednou. 

To Build

Třetí prezentace rozpracovanosti - POZVÁNKA

Druhá prezentace - zimní semestr 2014

V pondělí jsme měli druhou velkou prezentaci. Co nám nejvíc nejde si můžete prohlédnout sami nebo přečíst v tajence. Jsou to pohodlné ǝɔᴉzodsᴉp. Tak aby byty nevypadaly jako ůʞálǝuɐd ǝᴉƃolodʎʇ. Není přece nutné se přít, že ířʇɐdǝu ǝɔᴉužol op ɐuʌoɔɐɹd. Parcela byla vybrána s ohledem na předpokládatelný komfort bydlení. Tím se automaticky nemyslí velikost, tím se myslí ílpoɥod. Pohodlí je ʇsoɯɾǝřzoɯɐs.
Druhou podobnou samozřejmostí, která nám jde ztuha, je obraz domu, který má vypadat ěuʇɹoɟɯoʞ, neřku-li ěusnxnl. Na pojmu ʇɹoɟɯoʞ ýɯɾǝřzoɯɐs jsme se jako společnost ještě příliš nedohodli. Tipuji, že jednodušší zadání by dal Karel Teige. Tak jindy Karle.

Prostě JSOU skvělí

Doprčic. Tak jo. Slýchávám, že studenti jsou líní. Je možné na tohle zareagovat jinak, než zkusit jim dávat taky maximum?

Tomáš Feistner: Veleslavín, doplnění městské struktury - diplomní projekt LS2014

Jak jsme slíbili, pokračujeme ve věšení starších projektů. Konkrétně navazujeme na posledně zavěšený projekt Veleslavín dalším diplomním projektem stejného tématu. Pár obrázků pro ilustraci, podstatnější je digitální publikace ISSUU obsahující celou práci. k Na konci příspěvku je k přečtení autorský text diplomanta, text oponenta a vedoucího práce. Příště slibujeme poslední z Veleslavínů - Honzu Ptáčka. 
(... a jak jsme neslíbili, brzy začneme věšet ještě starší projekty - doplnění struktury Michle obytnými domy, o těch zatím nevíte skoro nic .... to bylo už před rokem a půl??)

Takže Feistner:

_

Prezentace na Kvildě zimní semestr 2014

Máme metodu práce atelieru. První tři týdny semestru ponecháváme studenty svému osudu. Pracují samostatně na konceptu semestrálního projektu. Ti co to neznají nebo ti služebně mladší se pravděpodobně cítí hozeni do vody nebo pod tlakem. Přesně tak to je. Důvodů je několik, dva jsou nejdůležitější. Nedovedu si představit, že bychom začali konzultovat něčí práci, aniž bychom věděli jaký cíl sleduje. Stejně tak si nedovedeme představit, že bychom konzultovali jednoho po druhém a neměli komparaci všech názorů. Je to podobné jako zkoušet porotovat soutěž a neznat všechny návrhy.

Před třemi týdny jsme studentům dali vstupní přednášku o metodě, o městě, o záhadném mléce, o hodných a zlých mimozemšťanech a všem důležitém, bez čeho se začít nedá. Pak jsme je bidlem odstrčili od břehu.

Po třech týdnech se koncentrovaně dozvídáme limity parcely, možnosti řešení, víme co je málo, co je moc, podíváme se očima studentů na neviditelná místa v okolí, která bychom sami nestačili najít. Co jsme neviděli, už si dokážeme domyslet. Po třech týdnech máme klíč k další práci. Stejný klíč získávají i studenti. První tři týdny pracují naslepo. Po třech týdnech začnou pracovat na svém návrhu, ale znají návrhy kolegů, zároveň znají naše komentáře k nim. Znají i svoje vlastní komentáře ke svým kolegům. Začíná vznikat cosi jako diskurs. Zdálo by se, že výsledné návrhy budou stejné. Máme opačnou zkušenost. Ale i kdyby byly. Pro dorozumění se na tom co je dobře a co špatně je hloubkový ponor nezbytný.  Jeden můj kolega řekl, že kvalita architektury je subjektivní a možné je všechno. Nemyslím si to.

První fáze se jmenuje „Proč? a Co?“ Činy bez motivu jsou specialitou práce architektů. Víceméně v každé profesi člověk ví, co a proč dělá. Architekti si častokrát důvod a motivaci vyskicují. Pak dodají kecy. 

Parcelu jsme nevybrali náhodně. Město na ní „naráží“ na kopec.  Ve čtvrti vznikají série nedokončeností. Řekněme chyb v systému. Právě v těchto anomálních místech se projevuje slabost mocných teorií. Selže na ní „architektura bez architekta“, Corbusier, kolabuje Krier. Neznají recept. Pojmenování vlastností receptu je jádrem práce našeho atelieru. Zvykejme si. Jednoduše už to nepůjde. Všechno možné není.

Na obrázcích si můžete prohlédnout útržek práce každého ze studentů. Jejich zodpovědnost. Někomu se to povedlo, někomu ne. Klíč máme. Začíná naše práce. V lednu uvidíme výsledek. Bude dobrý. Už to vědí.