Tomáš Feistner: Veleslavín, doplnění městské struktury - diplomní projekt LS2014

Jak jsme slíbili, pokračujeme ve věšení starších projektů. Konkrétně navazujeme na posledně zavěšený projekt Veleslavín dalším diplomním projektem stejného tématu. Pár obrázků pro ilustraci, podstatnější je digitální publikace ISSUU obsahující celou práci. k Na konci příspěvku je k přečtení autorský text diplomanta, text oponenta a vedoucího práce. Příště slibujeme poslední z Veleslavínů - Honzu Ptáčka. 
(... a jak jsme neslíbili, brzy začneme věšet ještě starší projekty - doplnění struktury Michle obytnými domy, o těch zatím nevíte skoro nic .... to bylo už před rokem a půl??)

Takže Feistner:

_

Prezentace na Kvildě zimní semestr 2014

Máme metodu práce atelieru. První tři týdny semestru ponecháváme studenty svému osudu. Pracují samostatně na konceptu semestrálního projektu. Ti co to neznají nebo ti služebně mladší se pravděpodobně cítí hozeni do vody nebo pod tlakem. Přesně tak to je. Důvodů je několik, dva jsou nejdůležitější. Nedovedu si představit, že bychom začali konzultovat něčí práci, aniž bychom věděli jaký cíl sleduje. Stejně tak si nedovedeme představit, že bychom konzultovali jednoho po druhém a neměli komparaci všech názorů. Je to podobné jako zkoušet porotovat soutěž a neznat všechny návrhy.

Před třemi týdny jsme studentům dali vstupní přednášku o metodě, o městě, o záhadném mléce, o hodných a zlých mimozemšťanech a všem důležitém, bez čeho se začít nedá. Pak jsme je bidlem odstrčili od břehu.

Po třech týdnech se koncentrovaně dozvídáme limity parcely, možnosti řešení, víme co je málo, co je moc, podíváme se očima studentů na neviditelná místa v okolí, která bychom sami nestačili najít. Co jsme neviděli, už si dokážeme domyslet. Po třech týdnech máme klíč k další práci. Stejný klíč získávají i studenti. První tři týdny pracují naslepo. Po třech týdnech začnou pracovat na svém návrhu, ale znají návrhy kolegů, zároveň znají naše komentáře k nim. Znají i svoje vlastní komentáře ke svým kolegům. Začíná vznikat cosi jako diskurs. Zdálo by se, že výsledné návrhy budou stejné. Máme opačnou zkušenost. Ale i kdyby byly. Pro dorozumění se na tom co je dobře a co špatně je hloubkový ponor nezbytný.  Jeden můj kolega řekl, že kvalita architektury je subjektivní a možné je všechno. Nemyslím si to.

První fáze se jmenuje „Proč? a Co?“ Činy bez motivu jsou specialitou práce architektů. Víceméně v každé profesi člověk ví, co a proč dělá. Architekti si častokrát důvod a motivaci vyskicují. Pak dodají kecy. 

Parcelu jsme nevybrali náhodně. Město na ní „naráží“ na kopec.  Ve čtvrti vznikají série nedokončeností. Řekněme chyb v systému. Právě v těchto anomálních místech se projevuje slabost mocných teorií. Selže na ní „architektura bez architekta“, Corbusier, kolabuje Krier. Neznají recept. Pojmenování vlastností receptu je jádrem práce našeho atelieru. Zvykejme si. Jednoduše už to nepůjde. Všechno možné není.

Na obrázcích si můžete prohlédnout útržek práce každého ze studentů. Jejich zodpovědnost. Někomu se to povedlo, někomu ne. Klíč máme. Začíná naše práce. V lednu uvidíme výsledek. Bude dobrý. Už to vědí.

To je vrchol

Největší kopec v historii našeho atelieru se postupně topoří v místnosti 644. Obvykle jezdíváme první fázi prezentovat do Obory. V tomhle případě je to vyloučené. Je potřeba jet na Kvildu. Tedy vzhůru vrchol do výšky zvedněte!

Zveme všechny studenty minulých semestrů. Kdybyste měli chuť a čas, bylo by to skvělý – Vaše mentorský slovo je vítáno – rádi bychom Vás viděli i slyšeli.

Zadání zimní semestr 2014/15

Po tříleté zkušenosti s vedením atelieru jsme zjistili paradox. Nejvíce obvyklé a banální zadání je podceňované, nejsložitější a nedopadá skvěle. Bydlení. Byt. Dům. Bytový dům. Bytové domy. Pro zimní semestr jsme vybrali parcelu, která sama o sobě na první pohled neklade odpor. Naopak. Dobrý bytový dům (domy) na ní lze zcela jistě postavit. Navrhování domu tedy nebude prvoplánový boj. V dohledu není ani železniční trať, zdevastované náměstí, neřešitelná orientace ke světovým stranám nebo alespoň možnost povodní.

Parcelu lze různě interpretovat. Počínaje chápáním parcely jako místa vynechaného obytného bloku nebo několika viladomů pod kopcem, až po navržení obytné struktury, která nemusí mít přesné pojmenování. V rámci urbanismu budeme přesně diferencovat prostory na soukromé, polosoukromé, poloveřejné a veřejné. Budeme se zabývat denním i nočním režimem parcely. Její prostupností či uzavřeností. Budeme hledat vztah domu a ulice, vztah domu a zeleného kopce Mrázovka. Malý urbanismus velikosti bloku a zapojení do souvislostí bude klíčové.

Během zimního semestru bude kladen maximální důraz na posun od urbánního celku velikosti městského bloku do detailů bytového domu. Bude kladen důraz na ověření komfortu bydlení. Studenti budou povinni dokladovat vnitřní prostorový rozvrh bytu, expozici bytu – scénář bydlení. Budeme se zabývat standardem bydlení, hloubkou dispozice, osvětlením, osluněním, výhledem, exteriérovými částmi bytu – lodžie, balkony terasy (plošné standardy bytů budou součástí podrobnějšího zadání). Vzhledem k lokaci a vlastnostem parcely je předpokládán vyšší standard bydlení. Samozřejmou součástí práce studentů bude průběžná ekonomická rozvaha - návratnost investice bude považována za samozřejmost.

Někdo řekl: „Navrhovat domy by bylo fajn, kdyby neměly okna“. Domy nejenže budou mít okna, ale budou mít i ty banální lodžie, terasy – prostě všechno to ošklivé, co neradi navrhujeme, protože to neumíme. Je to tak uncool.

Okny se budeme zabývat i v dalším kontextu. Během semestru se budeme zabývat detailem městského domu. Římsa, okno, struktura fasády ...

Vzhledem k velikosti pozemku a nezbytnosti navrhnout dům do detailu, budou studenti automaticky uvažovat ekonomicky. Často skloňovaná slova budou repetice, rytmus, monotónnost, strach z velikosti.

Na zadání se pracuje

Množí se nám dotazy. Klid. Ničeho se bojte, zadání bude. Pracujeme na něm.

Tomáš Hanus: Veleslavín, doplnění městské struktury - diplomní projekt LS2014

Zavěšujeme další z letních diplomních projektů. Je to jeden ze tří diplomů, které se zabývaly částí Veleslavína. K pochopení tématu je dobré přečíst zadání, které je součástí níže přiložené publikace na ISSUU. Opět si můžete přečíst autorský text a posudky diplomní práce. Na konci příspěvku jsou odkazy na Tomášovy starší práce, které zpracovával v našem atelieru. Příště zavěsíme druhý Veleslavín.

Bára Doležalová: Denní centrum a noclehárna pro lidi bez domova - semestrální projekt, 2.ročník letní semestr 2014

Zavěšujeme třetí a poslední noclehárnu plus denní centrum pro bezdomovce. Báře chybí zkušenosti a řemeslná zručnost, finální pečlivost a možná talent.  Podle výsledku práce soudě. Přesto si myslím, že Bára v hlavě možná navrhla adekvátní civilní dům. Zděný hranol s vnitřním patiem. Zvenčí bílá omítka a luxfery, jemný detail oblé římsy. Do dvora otevřenost, strom, křížová chodba vtipně se přimykající střídavě k vnější a vnitřní straně atria – posun rastru. Nic složitého a vyjímečného, jasné pointy. Navzdory drzému urbanismu by to mohlo fungovat. Dál nevidím. Chybí dokončení projektu, jemnost, sdělení. Způsobem uvažování o tématu patří návrh ke standardu atelieru, zpracováním a potvrzením konceptu je hrubě pod standard.

Jarda Dědič: Denní centrum a noclehárna pro lidi bez domova - semestrální projekt, 2.ročník letní semestr 2014

Jarda Dědič nediplomuje. Vlastně naopak, jedná se o jeho druhý projekt, protože je v druhém ročníku. Téma a místo je stejné jako Vojtovo a proto je věšíme za sebou. Návrh nastoluje v obecné rovině ty samé otázky, které byly podrobně probírány v předchozím projektu. Návrh je jiný. Kompaktnější. Paradoxně - zvolený materiál, tedy cihly, (resp. pravděpodobně cihelné pásky na kompaktní zateplení) nenavozují pocit definitivnosti. Objekt je v kontextu „neviditelný“. Ačkoliv pravděpodobně nepříliš laciný, působí adekvátně, civilně. Odhaduji, že tutéž službu by splnila omítka či dokonce lesklý nátěr omítky.

Cesta nebyla jednoduchá, Jarda mnohokrát předělával, zmenšoval a optimalizoval provoz domu i jeho osazení do situace. Upocenou pilnost příliš neobdivuji, ale tohle byl jiný případ. Jarda hledal jak nejlépe dokončit, to co hned na začátku našel a deklaroval. To oceňuji velice. Bylo to hodně práce a energie. Jako tečku si myslím bylo možné dovolit risk s výše řečeným použitím banálnějších materiálů.

Je fajn, když se studentovi povede jeden z prvních projektů na škole, zároveň je to i zavazující. Uvidíme.

Vojta Jeřábek: Denní centrum a noclehárna pro lidi bez domova - diplomní projekt 2014

Zavěšujeme další z diplomních projektů v letním semestru. V příspěvku naleznete opět odkaz na ISSUU publikaci celé práce, autorský text a oponentské posudky. Téma projektu je složité, aktuální a nesnadno řešitelné. Odpověď na otázku jak se bezdomovectví promítá do architektury, struktury měst a především kde jsou hranice kompetence architekta, se relativně rychle mění v čase. Čím závažnějším a rozsáhlejším jevem se bezdomovectví za posledních dvacet let v Evropě stává, tím méně problematice pravděpodobně přísluší romantizující pohled architekta. Otázky. Možná zbytečně brzo a předchůdně odpovídám. Nejdůležitější, co se minulý semestr při zpracovávání tohoto projektu stalo byly otázky, které si po dokončení projektu klade Vojta, jeho učitelé - tedy my,  i ostatní, kteří se účastnili diskusí. Za velmi angažovaný oponentský posudek děkuji Petru Pinkasovi a za tvrdou diskusi předsedovi diplomní komise Miroslavu Šikovi.

Mirek Pazdera: Dětský domov se školou v Praze - Podolí, diplomní projekt

Zavěšujeme první z letošních diplomních projektů. Dětský domov se školou od Mirka Pazdery. Co přesně znamená zadání, co to je za typologický druh a kdo je cílová skupina je velmi podstatné a dočtete se to v textech nebo v úvodním grafu. Na konci příspěvku je opět kompletní publikace diplomu na ISSUU a posudky diplomního projektu.

Michal Mráz: Nalezení místa pro radnici městské části Prahy10 a její návrh 2013/2014 - bakalářská práce

Zavěšujeme další z bakalářských projektů na stejné téma – Radnice Prahy 10. Michal šel do rizika. Chtěl něco vyzkoušet a to se mu nepovedlo – bez ohledu na další kvality projektu. Toto riziko nejlépe vystihl člen státní zkušební komise Ondřej Beneš: „Tento dům byl vymyšlen s tím, aby plul parkem, ale on nepluje“. Je fajn, když studenti riskují neúspěch a potřebují vyzkoušet svojí vizi. Tentokrát se to nepovedlo ideálně, i když je za tím skryto spoustu práce, přemýšlení a boj. A příště? Na příště se těším. Tenhle projekt asi vzbudí trochu kontroverze. Koneckonců na konci příspěvku si můžete přečíst posudky.

Je to poslední z projektů radnic, který věším nyní, ostatní zavěsím později. Je to zajímavé téma samo o sobě (zadání). Tyhle dvě se obhajovaly letos v létě jako dvousemestrální bakalářské projekty.

Ondřej Blaha: Nalezení místa pro radnici městské části Prahy10 a její návrh 2013/2014 - bakalářská práce

Bakalářská práce probíhá ve dvou částech. V zimním semestru student zpracuje studii stavby a v následujícím semestru na tuto stavbu zpracovává projet. Dokazuje tím svojí komplexnost a schopnost postoupit do magisterského studia.

Zde představujeme práci Ondřeje Blahy. K pochopení práce je vhodné si přečíst zadání práce.

Ondřejovu práci představujeme několika obrázky. Ke konci je digitální publikace ISSUU - ve které je možné podrobně prolistovat celý rozsah bakalářské práce. Na konci je Ondřejův autorský text, posudek oponenta a posudek vedoucího práce spolu s navrženými známkami.

První tři roky

Učíme už tři roky. Většina studentů, kteří nám dali důvěru a studovali v našem atelieru, si diplomem u nás ukončila studium. Letos jich shodou okolností bylo šestnáct a mám pocit, že jedna etapa skončila. První tři roky. Na začátku jsme přišli na školu zjistit, jestli to dokážeme. Věděli jsme co, věděli jsme proč a postupně nacházíme jak.
V září nás čeká do jisté míry druhý začátek. Budeme pokračovat a budeme i trochu měnit „obraz atelieru“. Prošli jsme si obdobím syrového začátku, obdobím trendovního atelieru „must have in cv“ i obdobím klišé, degenerace a selháváním metodiky.

Těšíme se na září. Víme proč, víme co, a stále budeme hledat jak. Uvidíme se. Mezitím konečně zavěsíme studentské projekty, protože během semestru už jsme prostě nemohli. Trochu uklidíme atelier a vyvětráme. 

Příspěvek bez názvu

Nedělní příloha bydlení - Zpět do budoucnosti

Na sídlišti nefunguje centrum. Centrem se v soudobém žargonu rozumí budova obsahující obchody a služby. Nefungování se projevuje úbytkem služeb, výskytem moči a temných míst v objektu. Úkol pro architekta? Ošklivé nahradíme hezkým. Bude to fungovat?

Začněme přemýšlet o motivacích. Sídliště se, ačkoliv je oblíbení politici nazývají králíkárnami, těší oblibě svých obyvatel. Žije se na nich totiž dobře. Průzkumy to potvrzují. Byty mají rozumný standard za rozumnou cenu, kolem domů je extrémní množství volné plochy – takzvané zeleně – tedy materie, po které obyvatelé centrálního města marně touží. Samotné panelové domy, pokud si zvykneme na jejich estetiku, a v nedávné minulosti jsme odstranili jejich fyzické poruchy, jsou obydlím jako každé jiné. Nejen to. Obydlí ideálně umístěné a ničím nerušené. Ničím nerušené ... eh. Monofunkčnost je sen i noční můra. Utopie zvítězila na celé frontě tam, kde nabízela jednu strunu. Stačí si projít historické obrázky utopistů nebo poslední vydání Strážní věže. Trávníky, voda, stromy, modrá obloha, borůvky, srnky a delfíni. Bohužel nedaleko stojí to prochcané centrum. Tam utopie selhala. Z architektonické úlohy se stává filosofická: utopie selhala proč?

Hana Havlová – Doplnění městské struktury v Michli - Praha

Začínáme věšet projekty z předminulého semestru. Startujeme Hankou Havlovou, která dělala téma jako diplomní projekt. Pro pochopení výsledku práce je vhodné přečíst si zadání zde. Trochu jsme změnili způsob prezentace na blogu. Videa projektům škodí. Zvolili jsme prezentaci portfolia – pomocí níže  vložené aplikace issuu, kde si lze celý projekt podrobně prohlédnout, nazvětšovat atd.. O to méně věšíme obrázků.

Nedělní příloha bydlení - topografie zisku

Nedělní příloha je to, co čtete v sobotních novinách po návratu z farmářských trhů. Asi nevadí, že tentokrát to bude v pondělí. Redakce Nedělního  bydlení si pro vás připravila knihu „Moderní ruiny“ s podtitulem „topografie zisku“ od Julie Schulz-Dornburg (v originále „RUINAS MODERNAS Una topografía de lucro“), odborné texty Rafael Argullol, Pedro Azara, Oriol Nel-lo, Jordi Punti a předmluva Francesc Muñoz. Autorka se knize soustředěně věnovala dva roky a je to vidět. Oč se jedná? Julia postupně objela, nafotila a opatřila daty pětadvacet zkrachovalých španělských developů.

Lukáš Makovský „PRAHA – struktura a rozvoj metropole“

Jedním z předdiplomních seminářů (tedy prací, ve které se student připravuje na diplomní projekt) je i práce Lukáše Makovského „PRAHA – struktura a rozvoj metropole“. Práce svým rozsahem, hloubkou a způsobem práce překračuje dimenzi školního semestru – tedy ji zavěšujeme a níže můžete prolistovat a přečíst pomocí aplikace issuu. Na tento předdiplom navazuje diplomní projekt, jehož průběh je možné sledovat zde.

start semestru

Trochu jsme šoupali se stoly, trochu se úřadovalo a následně povídalo. V prvním povídání to bylo především o rozdílu mezi daty a informacemi a analýzou. Stručně jsme se seznámili s Agathou Christie, inspektorem Columbem, motivem k činu, analýzou chovu slepic a dalšími tématy, které se bezprostředně týkají naší profese. Semestr byl odstartován.

Zadání letního semestru 2014

Nadcházející letní semestr bude trochu vyjímečný. Učíme třetí rok a tak se stalo, že shodou okolností se k nám přihlásilo na předdiplomní seminář 15 studentů, kteří u nás v průběhu školu dělali jeden či více projektů.  Po různých stážích, erasmech a státnicích by si rádi školu ukončili absolvováním diplomu v našem atelieru. V průběhu semestru se prihlásili další tři a tím pádem máme v letním semestru 18 diplomantů. Nebylo potřeba hledat klíč.  Shodu okolností je třeba respektovat. Všem jsme nabídli, že je vezmeme, ale podmínka byla že si každý vybere svoje vlastní téma, se kterým  by rád školu ukončil.  I výběr tématu je informace. Zároveň si každý zadání sestaví po zkušenostech v našem atelieru sám, my mu jej v průběhu minulého semestru konzultovali, aby mělo ostrost. Stalo se. Co z toho vyplývá?

A.      Na standardní ateliery letos bereme pouze 4-5 dalších studentů. Přednost budou mít studenti, kteří již v našem atelieru studovali. Bude-li zájemců víc, budeme losovat. Studenti si mohou vybrat z těchto níže uvedených diplomantských zadání: 1, 3, 4, 5, 8,

B.      na předdiplomní seminář zveme studenty, počet není předem omezen,  tentokrát budeme na další semestr hledat shodné zadání, podmínka k přijetí na předdiplom je absolvování alespoň jednoho standardního zadání v našem atelieru

C.      na tzv. konstrukční atelier zveme studenty , počet není předem omezen

Schůzka s představením zadání a přihlášení se do atelieru je 11.2. 2014 od 16:00 v  místnosti 644.

Zde je seznam zadání:

hodnocení známkování

Skončil semestr a proběhlo známkování projektů. Nepovažujeme ho za extra důležité. Důležitější je slovní hodnocení, které děláme vždy současně s písmenky. Písmenka jsou dobrá k tomu, že jsme nuceni se nad proběhlou prací zamyslet ještě jiným úhlem. End-produkt je důležitý, ale průběh je důležitější. Tedy vlastně skutečně konečný produkt je to, co si studenti odnesli v hlavě. To známkovat neumíme. Vlastně naopak. Studenti tím někdy v budoucnu oznámkují nás.

prezentace II.FÁZE - koncept - "co a proč"

Marie Kraťuková © 2013

Podstatou příspěvku není těch několik zavěšených obrázků, ale video na konci příspěvku. Na obrázcích není kontext rozhodnutí autorů, takže je to celkem naprd. Nicméně pokud spěcháte, i bez videa je možné popsat to, co nás nejvíc překvapilo.

Za prvé to byl problém studentů – tedy mladých lidí - najít míru mezi reprezentativním a mezi obyčejným občanským, reálným charakterem stavby. Nemyslím, že odpověď, proč tomu tak je, naleznu hned. Pracovně si však myslím, že nedostatek šikovnosti na poli architektury není tou hlavním příčinou. Odhaduji, že současní mladí lidé neumějí nalézt relevanci mezi podstatou moci a jejími znaky. Totalitní architekturu znají již jen jako módní artikl. Protože jsem vyrůstal a v dospělosti žil v totalitní společnosti, jsem citlivější na její projevy v jakékoliv formě. Tuhle zkušenost lze nahradit snad jen pečlivým studiem, ale ani to asi úplně nestačí. Druhá pracovní teze je, že mladým občanům projevy moci a totalitního chování nevadí. Vědí, že chtějí-li bez problémů projít životem, je třeba snížit citlivost. Všichni z našich studentů (pokud žili v České republice) skutečnou občanskou společnost a demokracii nikdy nezažila. Před rokem 1989 nebyla většina z nich ještě na světě a kolem byl tak jako tak totalitní režim, takže bylo dobré ještě z bříška nevylézat. Po roce 1989 to byla „svoboda“ - anything goes – ztráta skrupulí a sociální darwinismus.  Svoboda je všechno možné, jen ne to, co většinou zažili ve svém dětství a dospívání. To je naše vina a zodpovědnost. Nemyslím, že to mají dnešní mladí jednodušší než my v jejich věku. Měli jsme to jednodušší. Byl to strach podepisovat a šířit petice, chodit na nepovolené demonstrace, ale zároveň to přinášelo pocit ulehčení. Pak jsme se nechali zbít na Národní třídě a „druhej den byl kapitalismus“. Bylo to jednoduché. Dnešní mladí se musí zbít doma sami. Vysokoškolští studenti jsou jednou z nejkonformnějších skupin společnosti. Mají k tomu důvod. Jsou ohroženi. Mají co ztratit. Svůj společenský statut. Momentálně patří k elitě. Neseženou-li odpovídající práci, budou socky. To nechtějí. My jsme neměli co ztratit. Riskovali jsme jen kriminál. To bylo dobrodružné. Být socka je nuda. Navrhovat demokratickou instituci je rébus.

Co předcházelo fázi koncept aneb obsah injektáží

Název "injektáže" vznikl hned v prvním semestru. Obsahem injektáží je přiblížit zpracovávané téma z pohledu odborníků, kteří nejsou architekti. Před dvěma lety jsme navrhovali do Karlína a pořádali dvě injektáže zde a zde.

Tentokrát jsme se rozhodli uspořádat čtyři. Odborníka na občanskou participaci, historika architektury, filosofa, politoložku a politika.

Bydlet město, bydlet radnici, žít demokracii

1973

Ještě než se uploaduje film se všemi prezentacemi rozpracovanosti návrhů radnic, zavěsím malé znejistění. Víceméně z podobného důvodu jako jsem kdysi zavěsil tenhle dům, když jsme řešili domov pro seniory. Z nadpisu možná tušíte proč. Překvapilo mě, jak velký problém studenti mají se stavbou vyjadřující "moc" (vůli občanů). Častokrát opakují "silová" klišé. Od nejmladší generace občanů bych čekal chuť navrhnout radnici co nejméně formálně, co nejvíc ekonomicky a co nejblíže životu města (neřkuli občanům). Byl jsem překvapený, jak konzervativní stavby jsem od mladých lidí viděl a jak málo se navrhované stavby snažily o sklonění se ke struktuře města a její obyčejnosti. Velice špatně jsem v jejich návrzích načítal architektonický odraz pojmu demokracie. Nejvíc mne potěšily návrhy, které „nearchitektonickými“ (rozumějte nedyzajnérskými) prostředky využily silných stránek okolí a zahrály s ním akord. Ale o tom v příštím příspěvku.

Samozřejmě, radnice od José Rafaela Monea, kterou nám ke konci prezentací promítla Maria je extra konzervativní a formální. Její formální stránka však sleduje úplně jiný cíl. Jak stavbu co nejpatřičněji včlenit do struktury města a jako její protiklad vytvořit kolem ní neformální veřejný prostor. Všimněte si, jak radnice zcela samozřejmě umí vytvořit uliční frontu, náměstí, piazzettu, místo k posezení, shromáždění ...  Než jsme viděli návrhy studentů, bavil jsme se s Ondřejem a s mojí ženou nezávisle o tom samém tématu. Byli jsme zvědaví, jestli se někomu podaří navrhnout radnici, která bude bruslit přesně tak na hraně, jako ta od Rafaela Monea. Jesti, jak řekla Maria, někdo řekne: „Je to prostě jeden z nevelkých domů ve městě. Racionální, užitečný a trochu speciální.“  Celý vtip domu Rafaela Monea (navržený v roce 1973) lze zkráceně shrnout do věty: formálnost slouží k tomu, aby radnice mohla být ve finále co nejcivilnější. Paradox.  Možná, že na sklonku klerofašistického režimu Vůdce Španělska z Boží milosti Fracisco Franca, se navrhovala civilní radnice tak nějak lépe. My svého Vůdce zatím  poptáváme.

školní atelier Emanuel Christ und Christoph Gantenbein, ETH Zurich, Departement Architektur

Do pravého sloupce odkazů přibyl další evropský školní atelier. Máme jich tam víc. Dáváme tam ty, o kterých můžeme říct: "Tohle by měla být naše konkurence" nebo "Tady bychom dávali studentům Áčka". Srovnávat se lze s kdekým. Slabých je spousta. Dobré je hledat silnějšího.

odevzdávka Ondřej Hart - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Dvousemestrální bakalářská práce. První semestr studie. Následující semestr projekt. Hodnocení a oponentský posudek je za videem na konci příspěvku. Povšimněte si práce s terénem a půdorysem prvního patra, respektive především umístění klubu seniorů do terénního zlomu a jeho předprostoru. Krása ...

Nedělní příloha bydlení

odevzdávka Myro Bachura - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Myro Bachura byl jeden ze studentů, kteří u nás dělali bakalářský projekt. Princip práce spočívá v tom, že v jednom semestru vypracuje studii a následující semestr na ní dělá projekt. Výsledky obou semestrů pak obhajuje před komisí a ukončuje tak bakalářský stupeň studia. Složitější úvod není potřeba, protokolární hodnocení vedoucího práce a i hodnocení oponenta naleznete na konci příspěvku.

prezentace I.FÁZE - hledání ideálního místa pro radnici Prahy 10

V pondělí proběhla prezentace první fáze zimního semestru, jehož úkolem je navrhnout budovu nové radnice Prahy 10 a zároveň pro ní najít ideální místo. V první části se tedy hledalo ono ideální místo. Zkuste si pro zajímavost takové místo vydefinovat sami. Jaké má mít vlastnosti? Co je důležité? 
Jednotlivé prezentace jsou nahrány na videu. Pouze slajdy, bez hlasu a bez uvedení autora. Tak, aby bylo možné vnímat hledání jako celek. Každý z osmnácti studentů hledal svoje vlastní místo. Video trvá deset minut. Ve skutečnosti to bylo skoro dvanáct hodin. Překvapilo nás něco? Ano.

odevzdávka Miloš Hlaváček - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Z tohoto projektu jsme několikrát málem zešíleli. Myslím, že i Miloš. Takže remíza. Pokud je pravda, že k těm nejjednodušším řešením vede nejsložitější cesta, pak tohle je ten případ. Znáte tu surreálnou scénu z Twin Peaks, kde agent Cooper hází šutry do lesa a podle toho kam se trefí, určuje motivy vraždy? Jak jinak popsat celkem konzistentní projekt, k němuž vedla nesrozumitelná cesta. Ideální fabulací by bylo, kdybych zjistil, že si Miloš čtrnáct dní před koncem semestru řekl: „Tak teď udělám tohle, to se bude tomu neurotikovi líbit“ a nyní v klidu pokračuje ve zkoumání horizontál a vertikál.

K projektu: Jasná hiearchie. V přízemí je veřejná část. Nedůsledně vypointovaná vně domu. I když rád přistupuji na autorovu lapidárnost a neokázalost, (přístřešek na automobily ...) tak tvrdím, že vstup má být vstup a nevyužít exteriér pro restauraci není dobré rozhodnutí. V prvním patře je část veřejná s kontrolovaným vstupem – klub seniorů a denní stacionář. Obojí má v exterieru skvělé pokračování. Celé první patro je otevřeno zápražím se stříškou do zahrady. U vstupu je zápraží pointováno besídkou, kde mohou senioři sedět a pozorovat provoz před domem, který se děje na placu o patro níž. Ideální. Ostatní patra tvoří pragmatický grid skeletu. Flexibilita, někde vynechávání částí stropů a vytváření složitějších aditivních prostor. Dvoupatrové obýváky. Terasy. Do všech pokojů pohodlná francouzská okna. Pokoje mají balkony. Na zahradu je vstup nejen z klubu, ale i z hlavního komunikačního uzlu v prvním patře. Tedy sdílená zahrada. Lidé zevnitř. Lidé zvenčí. Setkávání.

odevzdávka Michal Mráz - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Michal sám sobě připravil prostorově - typologicky těžký úkol. Do přízemí umístil všechny veřejné funkce domu seniorů a na střechu tohoto přízemí „klášterní dvůr“. Díky svažitému terénu je přízemí vlastně suterénem, tedy většina plochy nemá přímé světlo ani větrání. Klíčovým úkolem tedy bylo, jak obě patra propojit a zároveň osvětlit. Zároveň jak vtipně vyřešit prostorový rozvrh rozložitého přízemí – čtverec - opět souvislost s osvětlením a otevřeností, respektive výhledy ven i vhledy dovnitř.

Takový rébus lze vyřešit, když si předem určím hiearchii. Vymyslím několik uzlových témat, na kterých „srdce“ domu utáhnu. Michalovi se to nepodařilo. Projekt trpí nezaostřeností. Vsadil na příliš mnoho karet. Dům má spoustu hezkých míst a silných momentů, které však dohromady netvoří hiearchickou linku. Fascinující prostor vnější chodby otočené do parku a přes „double screen“ nechávající obyvatelům rozhodnout, zdali si otevřou výhled do parku (i zpět dovnitř) ...  vlastně se i při popisu použitých prostředků točím v kruhu, tak aby byl návrh čtenáři jednoduše srozumitelný. Pokládám si tedy relevantní otázku, jestli vytvoření těžko popsatelného labyrintu se spoustou míst, které je potřeba objevovat, není samo o sobě kvalitou. Ano. Mohlo by být, avšak ani na tuto kartu není plně vsazeno (nebo důrazně prezentováno?).

Vnějšek domu trpí podobným syndromem. Je velice solidní, pevný s jemným dekorem (vlys horní římsy, zábradlí ...) ale i zde chybí jasná pointa. Jako kdyby měl Michal strach odkrýt karty, sdělit na co vlastně sází.

odevzdávka Markéta Součková - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Jsou křehcí. Není tak těžké někoho donutit udělat to, co bychom si přáli. Otázkou je, k čemu by to bylo. Success. Samozřejmě. Jsme ateliér, který je tendenční a nedělá cokoliv. Chceme přece výsledky. Máme program a chceme jej učit. Kdysi jsem měl diskusi s jedním slovutným architektem. Tvrdil mi, že v atelieru je potřeba nechat svobodně rozvíjet studentovu osobnost. Po chvíli upřesňování pojmů jsem pochopil, že tím myslí, nechat ho dělat i to, čemu učitel nerozumí. Odpověděl jsem mu: „Zkuste si představit, jak Louis Kahn konzultuje Franka Gehryho.“ Architektura je jedna. Vidění světa ne. Ve své roli by v ten moment byl Louis Kahn laikem. Nerozuměl by. Výsledkem by bylo oboustranné trápení. Můj učitel, než mě vyhodil z atelieru, mi řekl: „Demokracie končí přede dveřmi našeho atelieru. Tím, že jste je otevřel, jste se rozhodl, že se budeme pokoušet mluvit společnou řečí. Budeme se pokoušet dorozumět. I v rámci jedné tendence je to těžké“. Druhý den mě vzal zpět.

Markét přišla s něčím, co výrazně vybočovalo z hranic našeho atelieru (viz.video) . Nad prvním obrazem domu nám málem vypadly oči z důlků. Rozhodli jsme se její práci konzultovat v rámci naší kompetence. Tedy tak, jak jí jsme schopni rozumět my. Opravil jsem si názor. Je to možné. Není možné přistoupit na hru studenta a pokoušet se rozumět jeho světu a laicky ho rozvíjet. Do atelieru přišel proto, aby porozuměl mému. Je však možné jeho svět konzultovat prizmatem mého.

Hlavní téma

Tentokrát jsem měl pocit, že to bylo těžké. Přihlásilo se k nám 89 studentů. To znamená důvěru. Nejsme schopni za ní dostatečně poděkovat. Víme, že na hlavní téma nejsme schopni za stávajících podmínek kvalitně vést více než 18 studentů.

Klíčem výběru není nějaká absolutní kvalita dosavadní práce studenta, ale především odhad schopností, které nás zajímají. Schopnost netočit se v klišé. Neulehčovat si práci. Schopnost klást si otázky. Schopnost reflexe a sebereflexe. Klíčem není vybrat excelentní skupinu nejlepších. Klíčem je vybrat skupinu lidí, kteří budou tvořit tým. V týmu budeme společně zjišťovat, co to je práce architekta. Jak neničit. Proč tvořit. Jak se chovat zodpovědně.

Sestavování posádky je těžké. Víme, že děláme omyly. Nad portfolii studentů jsme seděli do deseti večer a řešili kvadraturu kruhu. Jak z konečného výběru těch, které bychom opravdu rádi vzali, škrtnout ještě několik? Nevěřil bych, jak psychicky vyčerpávající to může být. Večer jdu domů a nemohu spát. Myslím, že Ondřej to nemá jiné.

Máme intenzivní pocit zodpovědnosti. Ovlivňujeme lidem životy. Ovlivňujeme je i sobě. Mám zimomriavky, jak říká moje žena. Taky učí. V půl šesté ráno vstává a jde na vlak do Bratislavy. Tentokrát nejsem schopný ji odvést na nádraží. Až se vrátí, budeme společně řešit, jak platit večeři z učitelských platů. U večeře budeme mluvit i o studentech. Také budeme mluvit o blížících se parlamentních volbách.
Konečný počet je 34.  Na hlavní téma 18.

odevzdávka Magda Havlová - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Složitě se píše úvodní text k projektu, když víte, že téma bylo pro autorku natolik citlivé, že jí bralo možnost nakládat s tématem ledabyleji a s profesionálním odstupem. Výsledkem je totiž paradoxně ledabylost. Majda se pokoušela našlapovat tak opatrně, tak ohleduplně, že výsledkem je nedořečenost. Nedořečenost a neostrost celku i detailu. V praxi bych to neomlouval, ve škole ano. Studenti nejsou stroje.

Ambicí návrhu bylo respektovat všechny jemnosti okolí a především křehkost tématu. Respektovat vyšlapané cesty, nezničit doposud existující pohledy. Nesplnitelná ambice navrhnout přelaskavý neviditelný dům, který je trávou k ulehnutí, je kamenem k posezení, je řekou k osvěžení a je cestou, kterou je možné procházet dům, který má být bezpečným úkrytem, stejně jako otevřeným zápražím.

Myslím, že se mohlo podařit, ale jiným způsobem. Čím tetelivější výsledek žádám, tím ostřeji a tvrději musím definovat každý metr návrhu. Čím jemnější rozhraní navrhuji, tím více je třeba zvažovat každý detail, který stavbu definuje. Nenavrhujeme domy z citů, ale stavíme je z cihel. Každá z nich musí mít pečlivě určené místo. To je práce architekta. Čím jemnější a empatičtější cestu si architekt vybere, tím přesněji musí pracovat.
Tenhle návrh bolel, byl pracný a myslím, že nedopadl dobře. Důležitá zkušenost zůstává. 

odevzdávka Iva Kolajová - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Prvním východiskem projektu je nerozdělovat dům na pavilony, či objekty s různými druhy péče. Dům má ambici odpovídat evropskému standardu „50+ housing“, kam se člověk rád a v dobrém zdravotním stavu odstěhuje. Nový domov mu nabízí komfort a služby. Přestěhování není stigmatem, ale využitou možností nechat o sebe pečovat. V Evropě je tento typ bydlení chápán odlišně než v Čechách.

Druhým východiskem je inspirační zdroj pro obraz domu. Chaty, chatičky, domky pro rekreaci nebo alternativní způsob bydlení.

Obě východiska se vzájemně ideálně doplňují a zároveň mají podobný problém. Jednoduše: obě témata nabízela víc, měla větší potenciál, ale velice složitě uchopitelný.  Přemýšlení o solidním 50+ bydlení (dotovaným státem – to byla podmínka zadání) je v Čechách trochu problematické. Odhaduji, že obyvatel by u tohoto smíšeného typu bydlení čekal větší komfort. Užití obrazu rekreačních staveb v sobě skrývá podobný zádrhel. Člověk by možná čekal spíš altánovitý bytový dům, pravděpodobně spoustu teras, paravanů, křesílek... Prostě obraz odpočinku v třetí části života. Posun do ekonomické askeze je komplikovaný, stejně tak jako přepis inspirace do návrhu.

Zadání zimního semestru 2013/14

Nalezení místa pro radnici městské části Prahy10 a její návrh

Urban placement and architectural design of the Town Hall Praha10

1. Hlavním tématem zimního semestru bude radnice městské část Praha10. Co to je radnice v roce 2013?  Budeme si společně klást všechny související otázky a hledat odpovědi. Poprvé nebudeme pracovat všichni na stejné parcele, ale úkolem bude i nalezení správného místa pro stavbu radnice, její návrh a návrh jejího okolí. Úkolem studentů bude nalezení synergických funkcí souvisejících s fungováním radnice a jejich případné včlenění do návrhu.

Zadání nemá přímou souvislost s dva roky připravovanou soutěží na podobné téma.

Amsterdam, het mekka van de volkshuisvesting

Zákon o bydlení z roku 1901 by se dal v Holandsku považovat za první politický impuls k systémovému přístupu jednak k rozvoji bydlení a zároveň plánování města. Slovo "zároveň" má klíčový význam. Synergie je stav, kdy spokojeni jsou všichni. Druhým klíčovým slovem je motivace. Telegraficky lze význam Zákona zúžit na princip: město poskytovalo podporu, respektive bylo ze zákona povinno garantovat hypotéku pro libovolný subjekt, který splnil zákon o bydlení. Protože  v Zákonu o bydlení byly obsaženy i klíčové nástroje pro rozvoj plánovaného města, byly spokojeny všechny zúčastněné strany: městské správě vyrůstalo přirozenou iniciativou město jaké požadovala, občané měli kde bydlet a stavitelé měli co stavět. Celkem jednoduché. Zákon dal základ systému spolupráce tří subjektů: správy města, soukromého sektoru a kolektivních bytových družstev. Vývoj vztahů všech subjektů se pochopitelně vyvíjel a modifikoval. Politici se postupně naučili formou motivace zasahovat do rozvoje města. Jako laický modelový příklad lze uvést stav „onemocnění“ části města – například vznik ghetta. Správa města má v takovém případě nástroje, které okamžitě použije k nápravě. Nástroje jsou jednoduché: splníš-li určité podmínky, snížíme ti daně, poskytneme dotaci a podobně. Do slova podmínky si dosaďte antidotum napravující libovolný patologický jev. V roce 1902 to byla podpora malometrážních sociálních bytů , které byly o řád kvalitnější než předražené spekulativní slumy (v zákoně bylo mimo jiné velmi přesně kvalitativně popsáno co je byt: hygienické normy, rozměry, plochy …) . Později to byl stejný tlak na vznik adekvátního bydlení pro střední třídu. Tedy solidní středometrážní byty. Výsledek podpory bydlení pro střední třídu v roce 1927 předčil očekávání a přinesl další souvislosti. Zákon například zakotvoval povinnost vypracovat obcím nad 10 000 obyvatel plán rozvoje města a každých deset ho aktualizovat … Příkladů lze uvést spoustu, stejně tak jako přeložit zde celý Zákon. Není to důležité. Podstatný je princip. Od té doby uplynulo více než století, ale myslím, že princip není jiný. Výsledkem není jen kompaktní město, ale tradice státu (města), považující strategické plánování za svojí povinnost.

Paradoxní, ale po chvíli přemýšlení logický fakt je, že Zákon o bydlení v roce 1901 iniciovali holandští liberálové. Dostali bychom se do složitějších úvah o definici svobody, zodpovědnosti, občanství, ale není to cílem této eseje.

PIET HEIN EEK

Po několika letech odmlky se už jistě těšíte na Nedělní přílohu o bydlení. Tak čistě při snídani ve dvě odpoledne jsem si listnul knížku ŽIDLE, ležící na stole. Knížky, které můj kamarád náhodně pokládá na stůl vedle mojí židle, jsou páteří mého vzdělání, tedy se s Vámi rád podělím. Zjistil jsem, že Piet Hein Eek (vyjma droog kousků, které asi znáte) dělá židle, které stojí za vidění. Piet Hein Eek vsadil všechno na jednu kartu a rozhodl se svoje návrhy vyrábět vlastní produkcí. Webové stránky doporučuji. Hezkou neděli.